Podle listu už jen ochota Draghiho diskutovat hypoteticky o scénáři možného rozdělení měnové unie kontrastuje s postojem jeho předchůdce Jeana-Clauda Tricheta, který takovéto debaty vždy odmítal jako "absurdní". Ukazuje to, jak daleko na podzim dluhová krize eurozóny pokročila.
ČTĚTE TAKÉ: |
Ve svém prvním rozhovoru pro tisk od svého nástupu do funkce na počátku listopadu Draghi prohlásil, že země, které by eurozónu opustily, by měly ještě větší problémy, než kdyby zůstaly.
V situaci prudce zvýšené inflace by stejně musely přistoupit k razantním strukturálním reformám. Draghi předpokládá, že zbývající členové by zřejmě porušili smlouvy o Evropské unii a "nikdo by nevěděl, kam to povede".
Draghi zdůraznil roli, jakou ECB hraje v podpoře likvidity bankovního sektoru. Vyzval však politiky, aby se postavili do čela snah o znovuzískání důvěry investorů ve veřejné finance zajištěním fiskální disciplíny a aby rychle zprovoznili záchranný fond EFSF. ECB se má od ledna stát prostředníkem EFSF na finančních trzích, připomněl Draghi a vyjádřil naději, že po březnovém zhodnocení situace se zdroje fondu zvýší.
Program nákupů státních dluhopisů, který ECB zahájila loni v květnu, Draghi příliš nekomentoval a naopak zdůraznil, že ECB má zakázáno financovat vlády. V podstatě tím vyloučil "kvantitativní uvolňování" měnové politiky, jaké v posledních letech uskutečňovaly centrální banky USA a Británie a jaké je podle některých analytiků jedinou nadějí na zastavení dluhové krize.
Draghi opakovaně poukázal na roli vlád v řešení krize. "Měnová politika nemůže dělat všechno," řekl.
