Lidovky.cz

V šedé ekonomice se točí stamiliardy. Tvoří 16 procent českého HDP

Evropa

  7:00
PRAHA - Česko nepatří k zemím s největšími podvody v ekonomice. Objem nelegálního trhu je však obrovský a od roku 1989 výrazně narostl. Podíl šedé ekonomiky, tedy méně závažných, ale rozsáhlejších podvodů, činí asi 16 procent z českého HDP.

Podvody při prodeji aut: Kradená auta foto: ve spolupráci s Autoweb.cz

Tytam jsou doby, kdy bylo možné na černém trhu koupit bony za pět korun, v Tuzexu pak džíny za nějakých 60, 100 i více bonů. Vekslák vydělal na nezákonném kšeftování s tuzexovými poukázkami, zákazník i obchod byli spokojeni.

Šmelinu na nejnižší úrovni doplňovaly větší rozkrádačky socialistického majetku. Současné podvody jsou víc sofistikované, úměrně tomu, jak roste příležitost i zdatnost úřadů při jejich odhalování.

Černý trh zkrátka nemizí. Jeho strůjci jen mění taktiku, která je vždy napřed před represivním systémem policie a správců daně.

Nový režim, nové podvody

Kšeftování s cementem nahradily karuselové podvody s naftou, úplatek instalatérovi nebo řezníkovi za podpultové maso vystřídala platba z ruky do ruky, bez dokladu, a tedy bez placení daní. Místo melouchářů nastoupili k práci načerno nikde neevidovaní cizinci nebo lidé pobírající podporu na úřadech práce.

Úspěšné a nejrozsáhlejší modely okrádání si podvodníci vyzkoušeli hned na začátku devadesátých let. Transformující se ekonomika, privatizace podniků a nezkušené úřady nahrály rozsáhlým podvodům se zbožím, jako jsou třeba pohonné hmoty.

ČTĚTE TAKÉ:

Například v kauze lehkých topných olejů přišel stát odhadem o více než 100 miliard korun. Nelegální trh a všechny s ním související podvody před rokem 1989 lze těžko vyčíslit a porovnávat se současným stavem.

Podle lidí, kteří se potíráním černého trhu zabývají, je však zcela evidentní, že novodobé daňové podvody jsou mnohem rozsáhlejší.

Šedá a černá zóna

„Pokud vezmeme v úvahu i osoby, respektive povahu zločineckých skupin, které současné podvody realizují, jejich sofistikovanost, ekonomickou sílu a rovněž i fiskální dopady ve vztahu k inkasu daní, vypovídají tyto argumenty jednoznačně o dominanci podvodů po roce 1989,“ soudí například Aleš Hrubý, muž, který už od roku 1991 pracuje na celní správě a dnes šéfuje jednotce pro potírání celních a daňových podvodů Generálního ředitelství cel.

Rozsah černé ekonomiky, kam se řadí nejzávažnější kriminální skutky typu prodeje drog, obchodů s lidmi či aktivity rozsáhlých mafiánských struktur, se obtížně vyčísluje. Složitý je také odhad šedé ekonomiky, kam patří neetické, na hraně nebo za hranou zákona páchané prohřešky typu nelegální práce nebo neevidovaných tržeb, tedy rozšířeného fenoménu prodeje zboží a služeb bez dokladu.

O její vyčíslení se pravidelně pokoušejí statistické úřady i nejrůznější instituce. Jedno z posledních zajímavých srovnání uskutečnila loni kartová společnost Visa, která ve studii Šedá ekonomika v Evropě 2013 vyčíslila úroveň nelegálního trhu v celé Evropské unii na 2,15 bilionu eur, tedy zhruba 18,5 procenta hrubého domácího produktu z celku všech členských zemí.

Česko z tohoto srovnání nevychází nejhůře. Se zhruba 600 miliardami korun a podílem 16 procent na HDP je pod průměrem Evropy.

Když se hospodářství nedaří

Ale šedá zóna je tu dvojnásobně rozbujelejší než třeba v sousedním Rakousku, kde má osmiprocentní podíl na ekonomice. Mezi ty lepší se řadí třeba i Velká Británie s podílem deset procent, Německo se 13 procenty nebo Slovensko s 15 procenty. Naopak mnohem hůř je na tom Chorvatsko (28 procent) nebo Bulharsko (31 procent).

„Podhoubí pro šedou ekonomiku vzniká zejména v období výraznějšího hospodářského poklesu, kdy narůstá nezaměstnanost a mezi lidmi panují obavy z budoucnosti. Šedá ekonomika funguje v celé Evropě na bázi peněžních toků, které jsou poháněny prací načerno a platbami bez účetních dokladů,“ uvedl k tomu loni Marcel Gajdoš, regionální manažer Visa Europe pro Českou a Slovenskou republiku.

Kartová společnost Visa prezentuje tyto výsledky jako podporu svého byznysu – bezhotovostních plateb, které jsou účinným způsobem boje proti platbám bez dokladu. Úroveň šedé ekonomiky ale vypočítávají i další instituce a ekonomové a údaje se liší.

Liší se totiž i používaná vstupní data nebo oblasti podvodů, které se do vyhodnocované stínové ekonomiky zahrnují. Například Český statistický úřad za rok 2012 uvádí podíl takzvané nezjištěné ekonomiky na republikovém hrubém domácím produktu ve výši 9,1 procenta. V rámci šedé ekonomiky se složitě odhaduje nejen nelegální práce, ale především obchody, ze kterých zákazník nepožaduje stvrzenky.

Objem takto vzniklých ztrát na dani a dalších odvodech je vysoký, ale vyčísluje se hůř než rozsáhlejší vážné daňové úniky v rámci karuselových podvodů v řetězci překupníků s benzinem, cigaretami nebo lihem.

S dokladem, nebo bez?

Na nabídku „s dokladem, nebo bez“ už narazila většina firem nebo lidí, kteří si něco koupili nebo nechali vyrobit či opravit.

Oprava pračky, návštěva kadeřníka nebo nákup u vietnamského obchodníka se často odehrávají bez dokladu, který spotřebitelé leckdy ani nepožadují. Zboží nebo služba vyjde laciněji a dotyčný poskytovatel také ušetří – z platby, která není nikde evidována, neplatí DPH a snižuje si základ daně pro další odvody.

„Tato část šedé ekonomiky je obrovský problém netušeného rozsahu. Jen těžko se postihuje nějakým restriktivním a skutečně účinným způsobem,“ uvádí ekonom Aleš Rod z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze.

Mluví o chybějícím „daňovém patriotismu“, který naopak osobně zažil ve Skandinávii. Tam je přitom vyšší daňová zátěž než v Česku, které svými 21 procenty daně z přidané hodnoty patří k evropskému průměru.

Daňový ráj v tržnicích

„Všimne-li si třeba ve Švédsku někdo, že se chystáte vyhnout platbě daně, hned se vás ptá – proč to děláš? Ty nevíš, že z daní se platí nám všem důchody, školy a podobně? Jsou to peníze nás všech. Ukradl bys u souseda peníze? Ne?A proč kradeš daně?“ popisuje Rod skandinávský daňový patriotismus.

Samostatným fenoménem polistopadového černého trhu jsou tržnice. Klienty nejsou ani tak tuzemští zákazníci, jako spíš turisté, kteří přijíždějí nejen za českými památkami, ale často výhradně jen za levným nákupem.

Takové náměstí v Domažlicích by mohlo o víkendech vyprávět. V restauracích zní skoro výhradně němčina, Němci obsadí místní kadeřnictví, bazary, obchody s elektronikou. Přijedou od přechodu Folmava, kde ani početné kontroly České obchodní inspekce nezastaví kvetoucí byznys s údajně značkovými kabelkami, filmy, oblečením, zaručeně pravým kuřivem.

Nezdaněné, a proto levné

Značky jako Marlboro, LM, Classic nepocházejí od renomovaných výrobců, ale z nelegálních manufaktur třeba někde v Bělorusku nebo na Ukrajině. V Česku se ročně prodá zhruba miliarda krabiček cigaret. Podle studie KPMG je pašovaná nebo falšovaná každá osmnáctá. Právě komodity, které jsou zatíženy spotřební daní – kromě benzinu a cigaret také lihoviny –, jsou nejvíc náchylné k podvodům. Vysoký podíl daní z nich dělá lákavý cíl pro černý trh.

Ceny pohonných hmot nižší o dvě, tři nebo i pět korun než u konkurenční pumpy automaticky nemusejí znamenat podvodný prodej. Ale řada – skoro výhradně neznačkových regionálních – pump byla ještě donedávna do prodeje nezdaněného benzinu zapojena. Nejedná se vždy o nekvalitní palivo.

Jediné, co mu chybí, je DPH a někdy i spotřební daň. Ty dohromady tvoří přes polovinu finální ceny pohonných hmot. Sofistikované a rozsáhlé karuselové podvody s benzinem a naftou měly až donedávna na svědomí ročně zhruba osmimiliardovou díru ve výběru daní. Alespoň zčásti to od loňska pomáhají zlepšit povinné dvacetimilionové kauce, které musejí zaplatit všechny firmy, které podnikají v distribuci.

Celkový počet distributorů se tak tímto drastickým opatřením snížil z 1900 na pouhých 160. Kšefty s pohonnými hmotami tím ale nekončí. Posledním hitem je dovoz různých mazacích olejů, které nejsou zatíženy spotřební daní, ale složení mají skoro stejné jako nafta. V Česku se pak tímto olejem pančuje nafta ve velkém. Výsledkem je nejen mnohamilionový zisk pro organizátory podvodu, ale znovu i výhodnější cena pro řidiče.

Metanol zafungoval. Krátce

„Výhodná cena je v takovýchto případech vždycky na pováženou. Cena obecně je pro zákazníky velkým lákadlem a leckdy si neuvědomí, že může vzniknout trestnou činností. Anebo si to uvědomí, ale neberou na to ohled,“ říká expert České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu Václav Loula.

Nabídka výhodně levného zboží na české zákazníky stále zabírá. Nestává se často, že by třeba nákupem nekvalitní nafty řidič poškodil motor automobilu, a pokud ano, složitě se prokazuje vina paliva. Lidé si ve velkém uvědomili riziko prodeje výrazně levného zboží snad jen v případě lihovin.

A to pouze nakrátko. Jedovatý metanol, pančovaný do nápojů ve velkém, má od roku 2012 na svědomí padesátku lidských životů a několik dalších lidí s trvalými následky. Největší pohroma tohoto druhu na českém trhu a strach z dalších otrav dočasně zlikvidovaly likérkám (i těm poctivým) prodeje většiny levnějších značek.

Zejména výčepních lihovin typu tuzemáku nebo vodek. Jenže obavy zakrátko zmizely a nízká cena je u kořalek znovu lákadlem číslo jedna.

„Evidujeme v obchodní síti opět nabídku podezřele levných lihovin, zase je o ně zájem,“ říká spolumajitel páté největší likérky v Česku jindřichohradecké společnosti Fruko Schulz Josef Nejedlý.

Podle ekonoma Roda má stínová ekonomika dvě řešení. Obě mají své mezery. První, „tvrdé“ představuje radikální zákonná a ekonomická opatření, jako je elektronická evidence tržeb. Jsou administrativně náročná a podvodníci se je snaží obcházet. Nebo kvůli vyšší byrokracii ukončí činnost i poctiví podnikatelé. Druhé řešení je v českých podmínkách také problematické.

„Jde o to, zlepšit v očích lidí úroveň a důvěru v úřady, stát, v politiky. Vytvořit ve státě důvěru a povědomí, že platit daně se vyplatí,“ říká Rod.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.