Kapitalismus je nejhorší možný ekonomický systém, jenže zatím nikdo lepší nevymyslel. S první částí parafráze slavného výroku Winstona Churchilla by nejspíš Karel Marx souhlasil, s druhou už ale těžko.
Německý filozof žijící v Anglii byl přesvědčen, že se mu podařilo rozplést a popsat základní vztahy ve vznikající moderní ekonomice. A co víc, předpovědět funkční alternativu. Alespoň se o to pokusil.
Dělníky znal z knih, jeho dílo překroutil, kdo mohl. Marxův Kapitál slaví 150 let |
V době končícího feudalismu 19. století, ve které žil, přejely parní stroje staleté uspořádání ekonomiky a společnosti. Šlechtu nahrazovala nová, bohatší a mocnější vrstva průmyslníků, ke kterým patřil i jeho druh Bedřich Engels. Lidé osvobození od roboty a nevolnictví se stávali dělníky v továrnách.
Tehdejší ekonomové ale stále vzývali jako středobod půdu, jenom namísto polí a lesů přírodní zdroje v čele s uhlím. Marx viděl svět jinak.
MARXISTICKÝ SLOVNÍČEK
|
Tím, co podle něj pohánělo stroje a továrny, byla hlavně lidská práce. Samotné kotle, pásy a budovy, tedy výrobní zařízení, nepovažoval za nic jiného než za nahromaděnou předchozí práci, která je vytvořila. Celkové množství vynaložené práce pak určuje i hodnotu každého výrobku.
Problém je, že výrobní prostředky, kapitál, vlastní tenká vrstva buržoazie, na niž pracují jiní. Kapitalisté pak platí dělníkům méně, než kolik jejich prací vznikne. Marxovou terminologií je vykořisťují o jejich prací vytvořenou nadhodnotu, čímž vzniká zisk.
Ještě horší ale je, že zatímco vlastníci kapitálu jej hromadí, akumulují, jejich opak – proletariát – žádný nemá. Nezbývá mu tak než prodávat vlastní práci a nechat se vykořisťovat. Bohatí bohatnou a chudí chudnou.
Výsledkem pak nemůže být nic jiného než vzpoura masy chudých. Jejich řady navíc rozšiřuje technologický pokrok, který zmenšuje množství potřebné práce ve výrobě. Rozpor mezi prací a kapitálem viděl Marx jako dva protipóly – produktivní dobro a soukromé vlastnictví zneužívající zlo.
Zatímco první díl Kapitálu, vydaný 14. srpna 1867, hlavně analyzoval tehdejší výrobní proces, nevyhnutelnou revoluci a kolaps kapitalismu popsaly především druhý a třetí díl, které editoval po Marxově smrti textilní továrník Engels.
Právě předpokládané řešení v podobě vyvlastnění kapitalistů a nástupu spravedlivějšího socialistického uspořádání se stalo východiskem pro řadu režimů.
Kapitál ve věku strojů
Marx s Engelsem vycházeli z tehdejší podoby kapitalismu, který neznal prakticky žádnou regulaci. Pracovní právo a ochrana zaměstnanců byly v zárodku, dětská práce byla povolená, k antimonopolnímu zákonodárství zbývala dlouhá cesta
Marxovy ekonomické ideje mnohé inspirují i dnes. Poukazují na to, že nikdy nebyly globální nůžky mezi chudými a bohatými tak rozevřené, nikdy nebyly bezpracné výnosy z kapitálu tak vysoké a nikdy se tolik nemluvilo o budoucnosti práce.
I v Marxově době braly stroje lidem práci, což je jedna z největších obav, které hýbou dnešní společností. Nutno ovšem dodat, že se jeho teorie v tomto ohledu neprokázaly.
