Peníze od bank? Národní rozvojový fond nemůže fungovat vedle sektorové daně, říká náměstek ministra průmyslu Dejl
Banky tu peníze chtějí nechat, říká Jan Dejl. Chtějí prý kultivovat prostředí, v němž se jim daří
| foto:
Petr Topič,
MAFRA
Premium
Rozhovor
PRAHA -
Jan Dejl, náměstek ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, se významně podílí na vzniku a principech fungování Národního rozvojového fondu. Přes něj by měly banky investovat do infrastrukturních projektů v ČR až sedm miliard korun. Investoři jsou prý ale připraveni investovat do rozvoje Česka až 14 miliard korun.
LN: V Česku má vzniknout investiční Národní rozvojový fond (NRF) k financování strategických investic, přestože plán strategických investičních projektů, takzvaný Národní investiční plán (NIP), ještě nebyl rozkryt. Neměl by být efektivní způsob spíše opačný, tedy napřed definovat, co se má financovat, a následně pak, z čeho mají být čerpány zdroje?
V tuto chvíli není pochyb, že existuje potřeba státu budovat tento nástroj na podporu veřejných investic. Existuje tedy poptávka, aby vznikl, a těch projektů je celá řada. Národní investiční plán teď primárně řeší kolegové z ministerstva pro místní rozvoj spolu s námi a dalšími resorty, které se na něm podílí.
Je tu nemalé množství projektů, které se v tuto chvíli třídí například podle sektorů, ale i z hlediska financování. Některé z nich bude třeba financovat čistě ze státního rozpočtu a některé budeme moci realizovat z evropských i národních dotačních programů.
Pak by tam měly být projekty, které budou vhodné pro financování právě z NRF. Jinými slovy nelze říct, že většina projektů z Národního investičního plánu by měla být financována z peněz vznikajícího fondu, ten představuje jen jeden nástroj, který je komplementární k dalším zdrojům financování NIP.
O jakých investičních projektech z peněz fondu ministerstvo uvažuje.
A proč je problém se sektorovou daní. LN: Co by tedy typově měl NRF financovat?
Je nutné upozornit, že ten plán není žádné dogma a že co není v plánu, nelze z prostředků fondu financovat. Spíše ten plán berme jako jeden ze zdrojů nápadů, které by mohly být takto financovány.
Národní rozvojový fond by se měl stát v rámci Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB) zdrojem pro financování infrastrukturních projektů. Dnes totiž neexistuje žádný nástroj, který by šel u takto velkých investic využít, notabene za využití soukromých zdrojů. My se i zapojením fondu snažíme z ČMZRB vytvořit jakousi českou alternativu Evropské investiční banky a fond by tomu měl výrazně napomoci. Investiční zdroje tu jsou. Bankovní zisky a dividendy jsou toho zářným příkladem. My pro ně chceme vytvořit investiční příležitost, která bude výhodná pro ně, tedy banky a další investory, a tím i pro nás jako pro stát.
LN: Má Česko nedostatek peněz k financování strategických projektů?
Rozhodně musí některé investice více zvažovat. Státní finance dnes hospodaří s deficitem. Každá vydaná koruna z veřejných zdrojů se tak musí zvažovat. Samozřejmě že chceme, aby peníze šly na investice, ale logicky musíme uspokojovat i jiné potřeby. Pokud tu jsou tedy volné soukromé zdroje, bylo by dobré je zapojit, aby stát mohl řešit paralelně několik věcí najednou. Problémem dnes je, že státní rozpočet se dělá s výhledem na jeden až tři roky, což se samozřejmě dotýká i projektů, které jsou z něj financovány. Vy tak nevíte ve chvíli, kdy s projektem začnete, jak to bude s prostředky na jeho dostavbu třeba za čtyři roky.
LN: Jak je možné, že stát, který i v období růstu generuje deficity v řádech desítek miliard, nedokáže bez pomoci soukromých investorů přicházet s investičními projekty?
My je ale máme. Jsou tu školské, vzdělávací a dopravní projekty, infrastrukturní projekty, které bychom takto rádi řešili.
LN: Máte už nějaké konkrétní, které by šlo takto financovat?
Máme jich několik. Nechceme je ale teď ještě zveřejňovat. Můžu pouze říct, že máme v tuto chvíli nejvíce rozpracovány tři projekty, které by mohly být financovány z peněz fondu. Jde o univerzitní kampus, nemocnice a dálniční úsek, respektive dálniční obchvat. Jak jsem již říkal, Národní investiční plán je zatím v zásadě předvýběr projektů, které pak projdou ještě dalším posouzením. Cílem fondu není jen investovat, ale pracovat i na přípravné fázi jednotlivých projektů. To je ve skutečnosti to nejdůležitější.
LN: Jak to přesně myslíte?
Když se dělá velký projekt třeba nemocnice, je nutné zajistit například výkup pozemků, získat stavební povolení, být v souladu s plánem územního rozvoje a pak samozřejmě mít potřebné finance. To jsou věci, které jsou náročné na přípravu. Chceme tak v rámci ČMZRB vytvořit poradenský hub, který by to pomáhal řešit. Bude fungovat vedle fondu, ale zároveň by pomáhal u projektů, které by byly financované přes něj.
LN: NRF bude v podstatě vydávat investiční akcie na jednotlivé projekty, schvalovat je bude Národní investiční rada, složená i z nezávislých odborníků a zástupců investorů… Není volba této právní formy a také ustanovení lehce nestandardního orgánu projevem nedůvěry vůči schopnostem státu vybírat a sestavovat vhodné investiční projekty?
Pokud se dnes rozhoduje o veřejných prostředcích či se rozdělují finanční prostředky v rámci operačních programů či agentur, jako je Technologická agentura ČR či Grantové agentury ČR, tam má stát absolutní rozhodovací pravomoc. V případě fondu se ale bavíme o tom, že se budou investovat prostředky, které nám svěří soukromí investoři.
LN: Ale tady bude i ta investiční rada, kde budou zástupci bank doporučovat, na co by ty peníze měly jít.
Investiční rada bude projekty posuzovat z toho pohledu, jestli jsou v souladu se schválenou investiční strategií. Tuto strategii bude rovněž schvalovat tato rada. Cílem je, aby skutečně šlo o fondové financování. Znalost projektů tak bude pro investory důležitá. Naší snahou je, aby závazek a nákup investičních akcií vznikl na základě fondem definované investiční strategie. Je ale samozřejmé, že budeme muset zvláště velké projekty s radou řešit.
LN: Já to ale chápu tak, že pokud zástupci NIP nebudou s projektem souhlasit, může se sice realizovat, ale dotyční investoři, např. banky, do něj nemusí vložit ani korunu.
Ano, tak to je. Naší snahou ale je předkládat takové projekty, aby tam nebyla žádná disharmonie. Fond je ve finále nástrojem kolektivního investování, který musí získat licenci ČNB.
LN: Už je o licenci zažádáno?
Teď se připravují všechny důležité dokumenty. Ty musí obsahovat například investiční strategie pro jednotlivé oblasti či pravomoci jeho představitelů. Samozřejmě v žádosti musí být uvedeno, kdo bude ve statutárních orgánech fondu. Fond bude akciovou společností, takže rovněž bude muset odpovídat požadavkům zákona o obchodních korporacích či zákona o investičních a obchodních fondech. Proto je důležité, kdo bude v představenstvu NRF a jeho dozorčí radě.
LN: Dokdy chcete podat žádost o licenci a kdy čekáte, že by nejpozději mohly být financovány skrze fond první projekty?
O licenci ČNB požádáme do konce roku a očekávám, že první projekty by mohly být financovány nejpozději na konci třetího čtvrtletí příštího roku.
LN: Investoři budou mít možnost své akcie fondu odprodat. Bude mít fond povinnost investiční akcie od investorů odkupovat, když ti o to projeví zájem, tedy v podstatě kdykoliv?
To ještě není finálně rozhodnuto. Na druhou stranu nevidíme žádný náznak ze strany bank, že by měly problém nechat ve fondu peníze po delší dobu. Určitě ale budou mít nějakou možnost z investice vystoupit. Otázkou je, jestli to budou moci udělat kdykoliv, nebo to bude nějak termínované.
LN: Jak bude vůbec probíhat vypořádání investorů po skončení splatnosti dané investice? Kdo bude ve finále projekty platit? Vláda? Municipality?
Záleží na tom, o jaký projekt typově půjde. Zkusím uvést příklad státní nemocnice, kde by stát vybral realizátora, takzvaného koncesionáře projektu. Ten by nemocnici postavil a pak by ji dal k dispozici státu, respektive ministerstvu zdravotnictví. V tomto případě by ministerstvo zdravotnictví bylo provozovatelem zdravotní péče, ovšem za využívání budov a technologií nemocnice by ministerstvo koncesionáři platilo takzvaný příspěvek za dostupnost. Výhodou pro stát je, že riziko spojené s výstavbou nese koncesionář, a ne ministerstvo.
LN: Koncesionář by byl pak tím, kdo by splácel i peníze bankám, které skrze NRF do nemocnice investovaly. Splácel by to přitom z poplatku, který by dostával od státu za zmíněnou dostupnost.
To je ale jen jeden příklad. Můžete mít například i soukromou vysokou školu, která chce postavit novou budovu. Ta by to logicky platila ze svého zisku, který generuje ze školného.
LN: Jak to ale má fungovat, pokud to například bude státní univerzita, která bude chtít postavit nový kampus a využít k tomu fond?
Pokud by ho stavěla státní vysoká škola, skutečně by na konci investorům zaplatil stát. Výhodou pro univerzitu v tomto případě je, že by nenesla riziko toho, že musí dopředu získat financování na projekt. Výhodou pro ni je i pomoc se samotnou realizací či zajištěním dokumentů, jak jsem zmiňoval na začátku. To by fakticky zajistil fond, potažmo ČMZRB. Tomu by pak dotyčná univerzita splácela v ročních splátkách rozložených například po dobu 30 let.
LN: Jak moc by ohrozilo fungování NRF případné uvalení sektorových daní na investory a jejich následný exit z fondu?
Odpovím vám, ale nemám tuto otázku rád. My jsme nikdy při jednání s bankami sektorovou daň nenadnesli a nebyla to z našeho pohledu paralelní varianta, pokud by to nevyšlo. Otázky kolem daní by měly směřovat spíše na ministerstvo financí.
LN: Ano, ale o sektorové dani hovoří i koaliční ČSSD a asi by našla podporu i u dalších stran. Proto se ptám, jak by její zavedení ohrozilo tento fond.
Máte pravdu, že tento koncept nemůže fungovat vedle sektorové daně. Tyto dva přístupy si zkrátka odporují. My dnes máme záměr, který je dobrovolný a zároveň může přimět investory, kterým se dnes vyčítá odliv dividend, aby tu peníze nechali. Podpis memoranda ukazuje, že banky tu peníze chtějí nechat. Zároveň to z jejich strany má nějaký společensky odpovědný aspekt, kdy investicemi chtějí prostředí, kde se jim daří, nějakým způsobem kultivovat. To je výhodné pro všechny. Na nás teď je přijít s co největším množstvím realizovatelných projektů.
LN: Jaký dopad na financování projektů budou mít podle vás nová pravidla financování v EU v rozpočtovém období od roku 2023, kdy dojde k omezení dotačních titulů a jejich nahrazení finančními nástroji?
Budeme rádi, pokud budeme moci pokračovat ve smysluplných projektech. Právě v NRF vidíme jakousi možnost náhrady těchto dotací. Doteď jsme se bavili primárně o infrastruktuře. Fond ale může mít různé podfondy, které mohou být zaměřeny například na projekty v oblasti energetiky či na oblast podpory bydlení. Tam by fond mohl sehrát pozitivní roli, právě jak budou vysychat tradiční dotace. Jednou nás čeká odvykací dotační kůra, a je tak třeba přijít s nějakou alternativou. Tu vidíme právě v nové ČMZRB.
LN: Avizovaných je teď sedm miliard korun, které jsou přislíbeny ze strany investorů. Jaká je vaše představa, že by se přes fond investovalo v následujícím roce?
Skutečně by to v prvním roce mělo být až sedm miliard korun. Banky jsou ale připraveny investovat v další fázi dalších sedm miliard korun za předpokladu, že bude dost projektů. Není to ale nijak časově určeno, kdy by to bylo.
LN: Kdo další má zájem investovat kromě čtyř největších bank, jež jsou známé? Mluvilo se o firmách z oblasti energetiky, automobilového průmyslu. Můžete být konkrétní?
Jediné, co můžu v současné době říct, je, že zájem projevily i některé další menší banky.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
