„Jdeme po stoupající cestě, na které jsou některé zbytečné kameny. Tu Viktor Kožený, tu Zdeněk Bakala. Naše obce a města ‚krásní‘. Dokonce se můžeme vzájemně kritizovat. Přes všechny chyby zde sedíme jako svobodní lidé, kteří mohou vyjadřovat své názory bez obavy, že je někdo zavře. A to není málo,“ uvedl Zeman.
Ohledně kuponové privatizace byla jeho kritika podle něj založena na tom, že rozptýlené vlastnictví akcionářů nedokáže kontrolovat podniky. Zmínil se i o působení investičních fondů a tunelování, což prý bylo dáno nedostatečnou regulací.
ČTĚTE TAKÉ: |
„My napravo jsme důvěřovali člověku“
„O myšlenku kuponové privatizace jsem ochoten přít se do konce světa. Její přínos bych lehce obhájil,“ uvedl Klaus, který byl ministrem financí ve federální vládě, která tuto metodu privatizace připravila. Základem procesu privatizace byla podle něj rychlost, nikoliv maximalizace výnosů. Zdůraznil rovněž tehdejší potřebu omezení role státu v ekonomice. „Svoboda byla hlavním přínosem, o ni nám primárně šlo. My lidé pravicového myšlení jsme od začátku důvěřovali člověku,“ dodal.
Zeman souhlasil s názorem, že se má důvěřovat lidem, ale položil otázku, zda se má důvěřovat například Viktorovi Koženému (zakladateli harvardských fondů).
Prezident a ex-prezident ve při o kuponovou privatizaci. V ostatních tématech si rozumějí.
Zeman upozornil na to, že na počátku 90. let žádný koncept transformace neexistoval. „Z akvária jde udělat rybí polévku, ale ne opačně. Místo onoho existujícího teoretického konceptu bylo podle něj nutné improvizovat a postupovat metodou ‚pokus omyl‘. „Hlavní kroky jsme v hlavách měli,“ reagoval Klaus.
Jediný reálný střet byl podle něj tehdy s misí Mezinárodního měnového fondu, která v prosinci 1990 navrhovala mnohem větší devalvaci kurzu koruny.
Rodinné firmy a zahraniční investice
Dějiny nakonec uhnuly jinam, dominantní částí ekonomiky se staly zahraniční investice, připomněl Zeman.
S povděkem pak kvitoval skutečnost, že vyrůstají rodinné firmy, které postupně sílí, protože reinvestují zisky do svého podnikání. Zopakoval svou odlišnou představu technologie privatizace a citoval bývalého ministra průmyslu a obchodu Jiřího Ciencalu, podle kterého stovky průmyslových podniků zkrachovaly kvůli kuponové privatizaci.
Prezident Hospodářské komory a moderátor diskuze Vladimír Dlouhý upozornil, že rychlá privatizace zahraničním subjektům by měla také svá rizika.
„Jsme vystavení kritice, ale ostatní hovořili o hypotetických věcech, jejichž důsledky nikdy nebudou moci být srovnány,“ uzavřel Dlouhý, který byl počátkem 90. let ministrem hospodářství federální vlády.
