Lidé na trzích si jsou naopak nejlépe vědomi, jak těžký dopad by měl rozpad eurozóny i na finanční sektor, a více než ostatní jsou ochotni věřit tomu, že politici dluhovou krizi eurozóny nakonec vyřeší. O nepřátelském postoji politiků k trhům psal komentátor britského listu Financial Times Gideon Rachman.
ČTĚTE TAKÉ: |
Rachman dokládá paranoidní vnímání trhů slovy německé kancléřky Angely Merkelové, která loni s souvislosti s postupem dluhové krize mluvila o "bitvě o moc nad finančním trhem" a zdůrazňovala nutnost ustavit nad ním "primát politiky".
Šéf "euroskupiny" ministrů financí eurozóny Jean-Claude Juncker dokonce prohlašoval, že "musíme mít možnost trhy zastavit finanční trhy. Máme v podzemí mučící nástroje." Novináře může nynější výprodej italských, španělských a dokonce i francouzských státních dluhopisů svádět k metafoře, že "politici prohrávají bitvu s trhy".
Politiky chrání před hněvem lidu právě trh
Líčit to jako válku je ale podle Rachmana stejně nebezpečný omyl, jako když Merkelová vidí trhy jako monstrum, které je nutné podřídit kontrole. Trhy nejsou pro politiky žádným nepřítelem, ale tím jediným, co stojí mezi nimi a hněvem občanů. Pokud politici nezískají peníze od trhů, mohou se obrátit už jen na lidi, což znamená vyšší daně nebo škrty veřejných výdajů, píše komentátor.
Protitržní konspirační rétorika se s prohlubováním krize šíří, je temnější a paranoidnější. Běžně je slyšet, že "Anglosasové" vždy nenáviděli euro a teď je chtějí zničit. Neozývá se ala už jen od krajní levice v Evropském parlamentu, ale i od vysokých činitelů Evropské komise a dokonce bohužel od některých zástupců podnikatelů, píše komentátor.
Trh nemá žádnou jednotnou mysl
Přesvědčení, že trhy chtějí zničit euro, se zakládá na řadě omylů, zejména na tom, že trhy jsou jakási entita s jednotnou myslí a názorem, nikoli neustále se měnící rovnováha mezí kupujícími a prodávajícími. Jak nedávno řekl jeden evropský činitel (dokonce Francouz, podotýká Rachman), "průměrný protikapitalistický demonstrant v Londýně ví lépe, jak fungují trhy, než průměrný německý politik".
Je to důsledek toho, že instituce jako Evropská komise nebo německé ministerstvo financí jsou podle Rachmana plné právníků a akademických ekonomů, ale jen velmi málo je tam těch, kdo z vlastní zkušenosti vědí, jak trhy fungují.
Na trhu určitě existují strategie sázející na státní bankrot v eurozóně nebo na její rozpad, proti nim ale stojí opačné strategie. Vydělají ti, kdo vsadí lépe, kdežto kdo má odhad špatný, zkrachuje. Rachman připomněl, že newyorská makléřská firma MF Global nedávno zbankrotovala, protože vkládala do evropských státních dluhopisů a evropských politiků příliš mnoho víry.
Podle Rachmana je ale obrovské nedorozumění představovat si, že lidé na trzích by rádi viděli konec eura. Je to právě naopak, protože právě finančníci vědí nejlépe, jaké by to mělo dopady včetně krachů bank doprovázených rozsáhlým propouštění.
Vzestup a pád nadějí
Investoři jsou spíše až trapní v tom, jak se snaží věřit, že politici nakonec všechno vyřeší, a na všechno jim zpočátku naletí. "Po každém summitu EU a oznámení nové dohody o řešení krize trhy na nějakou dobu posílí, pak si ale lidé přečtou text napsaný drobným písmem - a naděje a trhy znovu padají," píše Rachman.
Komentátor ale ví, že zhoršování krize povede jako vždy v podobné situaci k dalšímu šíření konspiračních teorií. Už nyní lze slyšet, že nový šéf Evropské centrální banky Mario Draghi a nový italský premiér Mariol Monti budou sloužit zájmům velkých financí, protože kdysi pracovali pro banku Goldman Sachs.
Ve skutečnosti mají téměř všichni - banky, politici a především obyčejní lidé po celém světě - obrovský zájem na tom, aby Evropa dluhovou krizi překonala. "Pokud toho chtějí politici dosáhnout, musí investory uklidnit, ne fantazírovat o jejich mučení v podzemních kobkách," uzavřel Rachman.
