Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Typologie facebookářů: závisláci, mrtvé duše a šmíráci

Média

  12:57
Pokud někdo i dnes říká, že Facebook je hloupost a on na hlouposti nemá čas, je to známkou zcela zásadní ignorance reality. Na Facebooku se totiž (jen) neodpočívá. Závisláci na něm pracují.
Facebook - ilustrační foto

Facebook - ilustrační foto foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

Na Facebooku už žije dva a půl milionu Čechů, zhruba dvě Prahy. A mění se jejich struktura. Zatímco v dřevních dobách (rozumějte: zhruba před rokem a půl) na něm byli téměř bez výjimky jen mladí lidé, kteří právě přijeli ze studií či pracovního pobytu v cizině (a Facebook tehdy ještě ani nemluvil česky), dnes na něm jsou i zcela obyčejní Češi, co tráví dovolenou v chorvatském kempu, víkendy v nákupních centrech a večery v televizní růžové zahradě.

Kromě toho národ facebookářů poněkud zestárl a spolu s rostoucím věkem se změnil i charakter facebookové komunikace.

Jsou v šumavě konzervanty?

Zatímco vaše děti (a můžete se považovat za šťastné, pokud si vás zařadily mezi své friendy) si na Facebooku ponejvíce vyměňují postřehy ze školy a mluví jazykem, kterému stěží rozumíte, generace třicátníků a čtyřicátníků, která v poslední době na FB roste nejrychleji, si vyměňuje recepty na majonézu, zjišťuje, jestli jsou v nebaleném chlebu Šumava konzervanty, diskutuje o tom, jestli je přijatelná anglická podoba názvu našeho státu Czechia, probírá politiku a v neposlední řadě na Facebooku pracuje.

Podívejte se

Ano, zejména nám novinářům slouží tato sociální síť jako neocenitelný zdroj informací, co se kde děje, co kdo napsal u nás a co se píše jinde na světě. Nehledě na to, že statusové okénko skýtá nejrychlejší způsob, jak zjistit, jestli na toho Avatara jít, nebo radši zůstat doma. Stačí se zeptat.

Facebook (ilustrační foto)

Z třicátníků v mém okolí už v "knize ksichtů", jak se Facebooku přezdívá, chybí málokdo. Důvody absentérů jsou většinou dvojího druhu – jeden falešnější než druhý. První: nechci žít na nějaké virtuální síti, chci žít ve skutečnosti. Chci se se svými přáteli stýkat v hospodě, a ne na displeji.

Druhý: Nemám na takové blbosti čas. Pfffff! Jak může někdo poměřovat pobyt v zakouřené hospodě nad půllitrem vyčpělého piva, případně hrnkem čaje Jemča, s posezením u vlastního vymazleného počítače s panákem domácí slivovice nebo konvičkou pravého assamu! A vůbec: kdo má ještě dneska čas chodit do hospody! (Tím považuji za vyřízený rovněž důvod č. 2.)

Závisláci, mrtvé duše a šmíráci

Konečně se dostávám k jádru dnešní analýzy: k typologii facebookářů. Dělí se zhruba do tří skupin. Skupina první: závisláci. Svůj status obměňují nejméně dvakrát denně a oblažují svět sděleními typu "právě jsem málem uklouzl na ledovce před domem".

Většina jejich přátel dříve nebo později klikne na "hide" neboli "schovat" a má od nich pokoj. Oni nic nezjistí, pořád budou mezi vašimi friendy, ale už vás neotravují jejich banality.

Podskupinu závisláků ovšem tvoří lidé, které se naopak schovávat nevyplácí. Jsou to lidé, kteří nepíšou ani tak o sobě, jako spíš o světě. A využívají jedné z nejlepších a nejchytřejších funkcí Facebooku, totiž možnost podělit se jedním kliknutím o zajímavý obsah webu se svými přáteli.

To kouzelné tlačítko se jmenuje Facebook Share (share = sdílet, podělit se), můžete si ho přidat do oblíbených, a jakmile na webu narazíte na zajímavou zprávu nebo video, kliknete na něj a v mžiku ho vidí všichni vaši přátelé.

Pokud máte to štěstí a ve virtuálním ráji jste se obklopili inteligentními lidmi, můžete se často těšit na zajímavou diskusi, čítající i několik desítek příspěvků. Co by za to dala leckterá webová verze tiskovin!

Druhá skupina: mrtvé duše. Jsou tu, ale vlastně nejsou. Když se jich zeptáte, proč se tedy přihlásili, když neupdatují status, ba ani tam nemají svou fotku (ze strachu před čím – že jim někdo ukradne tu jejich mrtvou duši?), většinou odpovědí, že na to nemají čas. Pravda je ovšem jinde – skutečný význam Facebooku, který se odkrývá, teprve když máte dostatek inteligentních (a sdílných) přátel, jim zůstal skryt.

Hacker - ilustrační foto

Pryč s těmi chudáky, mrtvé maso na Facebook nepatří! Ničím vás neobohatí a často se za nimi skrývají členové skupiny třetí: šmíráci.
S mrtvými dušemi mají společné to, že o sobě nedají na Facebooku nic vědět. V reálném světě se projevují jako introverti, a nejinak je tomu i na Facebooku.

Napíšou, že se narodili roku 1974 (to dělají většinou muži – trpí paranoiou, že kdyby udali i den a měsíc, byli by posléze marketingově zneužiti), případně 22. června (to zase dělají ženy, které se děsí, že by se jejich okolí konečně dozvědělo, kolik jim je). Pak si přidají do friendů kdekoho, od politiků sociální demokracie přes Člověka v tísni až po Agátu Hanychovou, a dál nedělají nic. Tedy nic, co byste mohli zjistit.

Po večerech pak vysedávají u počítačů a projíždějí fotoalba svých přátel, šmírují, co kdo dělal včera večer a "dělají si obrázek". Ve chvíli, kdy už jste dávno zapomněli, že je máte ve friendech, se vám ozvou a řeknou, že je baví vaše příspěvky a diskuse, které se pod nimi rozvíjejí.

Tehdy si vyděšeně projedete svůj profil a zjišťujete, že tento člověk o vás toho v minulých týdnech zjistil víc, než je vám milé.  Ale což! Koneckonců, v každém z nás je kousek exhibicionisty.