Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Cesta podzemím jako umělecký zážitek? Podívejte se na nejkrásnější stanice metra

Ekonomika

  15:41
Stanici metra není nutné koncipovat jako temnou díru v zemi. Přesvědčují o tom každoroční žebříčky nejkrásnějších stanic v Evropě i po celém světě. S vidinou zahraničních uměleckých zásahů do jinak kovově chladných prostorů svítá i Praze naděje, že by její budoucí podoba metra mohla vypadat jinak než dnes. Rozměrné mozaiky, designové osvětlení, velkoformátové malby od současných umělců jsou tím, čím se lze právě inspirovat.

Stanice metra Toledo v Neapoli foto: Reuters

Umělecká výstavní síň zakopaná v zemi a jakoby náhodou také sloužící k přepravě milionů lidí. O jasném trendu v budování podzemní dráhy svědčí i práce tvůrců stanice Toledo z roku 2012 v italské Neapoli. Daily Telegraph ji po otevření veřejnosti označil za nejkrásnější v Evropě. Své prvenství si neapolská podzemka udržela i po dvou letech, kdy ji stejný titul přiřklo i CNN.

Architektonický skvost, na jehož finální podobě se podílelo až devadesát designérů zahrnujících sochaře, malíře i fotografy, se nachází padesát metrů pod zemí. Toledo, jež je příznačně inspirováno vodou, mořem a světlem, je tak jednou z nejhlubších zastávek metra v Neapoli. Z rukou italských, ale i zahraničních umělců vzniklo pod zemí na 180 výtvarných děl.

Stanice metra Toledo v Neapoli

Nejpůsobivější a ve světových médiích nejopěvovanější je vchod do stanice, který se směrem dolů stává jízdou do vodních hlubin, výstup je vyjížďkou na nekonečnou hladinu označenou zářivě modrým prstencem. Působivá mozaika obřích rozměrů, v níž se ukrývá 144 LED svítidel, je dílem španělského umělce Oscara Tusquets Blanca a Američana Roberta Wilsona.

Právě texaský rodák má v neapolském metru i další umělecké dílo – velkoformátovou instalaci s názvem By the Sea... You and Me ze světelných LED boxů zachycující audiovizuální obraz mořské hladiny, jež je neustále v pohybu. O transformaci neapolského metra v uměleckou práci se dále postaraly další rozměrné malby, fotografické expozice a mozaiky.

Několik z nich vytvořil William Kentridge, malíř z Jihoafrické republiky, inspirovaný historií a symboly Neapole. Místní rodák, umělec Achille Cevoli, k výzdobě schodiště naopak použil impozantní fotografie dělníků při hloubení metra a přemaloval je ve stylu pop-artu. Velkorysost neapolského metra jako by neznala mezí.

Ve všech případech je však skvělou inspirací, jak naložit s barevným označením linky, aniž by se architekt uchýlil jen ke svítivým proužkům. A navíc, že právě umění je cesta, kterou se lze vydat, pokud chtějí tvůrci zpříjemnit veřejný prostor, jakým je metro.

Metro, ve kterém se jízdenka stává vstupenkou do pomyslné veřejné galerie, je i švédská podzemka ve Stockholmu. The Guardian místní metro označil za nejdelší galerii světa. Skalní stěny tu jsou zahaleny do pestrých maleb a doplněny o sochařská díla od 150 umělců, která tak zpestřují jinak ponurý podzemní prostor. Právě jím se prolnulo hned několik dekád evropského umění.

Stanice metra v Mnichově
Stanice metra Toledo v Neapoli

V 50. letech se švédská strana sociální demokracie ujala výstavby metra s myšlenkou co nejvíce cestujícím zpříjemnit jejich cestu, vytvořit z umění součást Stockholmu a zároveň propojit předměstí s centrem města. Další vlna zpřístupnění umění široké veřejnosti se metra dotkla v 70. a následně v 90. letech. Díla ve stech stanicích na dráze dlouhé 110 kilometrů některé umělce proslavila. Stará díla jsou zde po čase nahrazována novějšími.
Umění z padesátých let se tak v metru prolíná se současným uměleckým vyjádřením.

Chuck Norris už jel linkou číslo čtyři

Za výtvarnou koncepci je chválena Budapešť, která v roce 2014 dokončila čtvrtou linku o délce přes sedm kilometrů. Osm let výstavby stálo 1,5 miliardy eur, z toho 600 milionů pochází od rozvojových fondů Evropské unie. Výstavbu, na niž se čekalo dlouhých 40 let, blokovaly stavební průtahy i korupční skandály. Očekávání finální podoby nového metra dalo vzniknout i oblíbenému vtipu mezi obyvateli Budapešti: Chuck Norris už jel linkou číslo čtyři.

Metro maďarské metropole je však ukázkovým příkladem, že i změna hotového konceptu je možná. Kritici se opřeli do návrhů od inženýrů ze 70. let, kteří ani nevyužívali služeb architektů. Veřejná diskuse dala vzniknout otevřené soutěži, z níž vzešlo pět vítězných architektonických studií. Postavilly se tak stanice ze syrových betonových nosníků, nástupiště tvořená spirálovitou mozaikou i prosklený blop nad výstupem z metra.

Stanice metra v Budapešti

Bývalí kritici současnou podobu budapešťského metra označují za velký krok pro maďarskou moderní architekturu. Výstavba metra byla příležitostí pro poukázání na životní situaci maďarských architektů, kteří v zemi nemohou najít uplatnění a jsou tak nuceni poohlížet se po práci v zahraničí.

Nikoli v metru, ale ve světě Julese Verna se ocitají cestující pařížského metra na lince 11. Před více než 20 lety belgický umělec François Schuiten obalil stanici Arts et Metiers do měděných plátů a vytvořil tak zdánlivý prostor ponorky objevující se v románu Dvacet tisíc mil pod mořem. V kulatých oknech jsou uloženy technické vynálezy odkazující k nedalekému muzeu techniky.

Stanice metra Arts et Métiers v Paříži

Jedna z nejnovějších stanic ruského metra leží jen 12 metrů pod zemí. S výstavbou tří let se v roce 2016 stala jednou z prvních v regionu nové Moskvy. Ruské metro, jehož více než 200 stanic je pravidelně označováno za nejkrásnější na světě, však skrývá i jiné zastávky než zdobené andělíčky, mramorem nebo křišťálovými lustry.

Sovětskou zdobnost autoři vyměnili za jednoduchost po vzoru jiných evropských metropolí. Za všechny můžeme jmenovat stanici Rumyantsevo, jejíž stěny jsou ve stylu obrazů dánského malíře Pieta Mondriana. Spojení neonových barev s horizontálními a vertikálními příčkami jsou zde v kombinaci s názvem stanice ve stylu art deco.

Hra světel v podzemí

Stanice Westfriedhof je jedna z výsledků modernizace, která se dotkla mnichovského metra v 90. letech. Dnes uzel mezi dráhami U1 a U7 patří mezi 96 stanic, které se rozkládají na osmi linkách s délkou přes sto kilometrů.

Stanice metra v Mnichově

Mnichovská stanice z oceli a hrubého betonu byla realizována roku 1998 pod vedením architektonického studia Auer+Weber. O její věhlas se však postaralo až rozsvícení jedenácti lamp od Ingo Maurera v roce 2001. Každá z nich má v průměru téměř čtyři metry. Vnitřek klobouků svítí červenou nebo žlutou barvou, zatímco stěny s betonovým nástřikem a hladký strop jsou omývány tmavě modrou. Designéři upustili od osvětlování nástupiště jako divadelní scény plné světla, naopak ho zahalili do mystické atmosféry s podtržením stínů.

Další německá stanice metra, jejímž dominantním prvkem je hra světel, byla otevřena roku 2012 v Hamburku. Zastávka Hafencity University, kterou projde každý den přibližně 35 tisíc lidí, je dílem studia Raupach Architekten a Pfarré Lighting Design. Vzorem pro instalaci dvanácti skleněných závěsných boxů s výškou téměř tři metry a vahou šesti tun byla barevnost fasády domů, jejichž barevnost se mění v závislosti na denní i roční době. Modrý, zelený, červený, růžový i fialový svit kontejnerů je koordinován s příjezdem i odjezdem vlaků nebo ročním obdobím. Stěny nástupiště pak plní funkci prostoru, o který se světlo rozbíjí.

Stanice metra v Hamburku

Stavba The World Trade Center Transportation Hub v centru New Yorku svou velikostí předčí jakákoli díla kritizovaného autora pražských stanic Patrika Kotase. Přesto je monumentalita vytvořená španělským designérem Santiagem Calatravou na druhé straně oceánu jedním z velkých inspiračních zdrojů tohoto pražského architekta. Právě jí se prý Kotas nechal inspirovat při navrhování stanice Střížkov, která byla na nejnovějším úseku linky C otevřena před osmi lety.

Svými rozměry je však uzel spojující metro, vlak a vchody do obchodních center na Manhattanu spíše drobečkem. Budova, jejíž výstavba přišla na 3,9 bilionu dolarů, je obklopena administrativními výškovými budovami. Pověstnou úlohu „orientačního bodu“, na kterou se Kotas rád odvolává, je podtržena bílou barvou stavby.

Oculus, jak se dopravní tepně na Manhattanu přezdívá, je inspirován holubicí, která vylétá z dětských rukou. Střecha stavby ze železných žeber a skleněných panelů se každý rok k výročí 11. září otevře přesně v 10 hodin a 28 minut a během 60 sekund připomene pád severní věže Světového obchodního centra. Ostatně právě k 15. výročí teroristických útoků v New Yorku byla stavba slavnostně otevřena.

Pražské klenoty

Ve 28 metrech pod povrchem české metropole se nachází stanice Staroměstská, obložená hliníkovými výlisky v typicky červeno-zlaté kombinaci.

Podle architektonického návrhu Lubomíra Hanela je stanice z roku 1978 obložena i žulou a vápencem. Výstavba vyšla v 70. letech na 265 milionů korun. Za trafikou, které si při východu nelze nepovšimnout, je schována mozaika Martina Sladkého s výjevem Vítězného února.

Vizualizace stanice Olbrachtova plánované trasy metra D vytvořená studentkou Veronikou Huškovou.

Stylu německého minimalismu podtrženého světelnými prvky by se mohlo dočkat i pražské metro D, pokud by k jeho konceptu byli přizváni studenti architektury z ČVUT. Šestice mladých umělců zveřejnila svou vizi stanic modré linky na základě iniciativy Metro D jinak a lépe. Ke konceptu podzemky se snažili přistupovat jako architekti a umělci před rokem 1989.

Právě tyto vize jsou nejvíce ceněny nejen u zahraničních médií. Návrhům dominuje plech, beton a modré prvky. Podle studentů není odvážnost konceptu ve sporu s nízkou finanční zátěží. Jejich pojetí paradoxně chválí i Kotas.

Autor: