Ve francouzském bankovním domě panuje vysoké pracovní tempo. Ale kolegové Lenky Schejbalové dokáží také na chvíli zmírnit. „Hodinový oběd, ‚hromadné‘ snídaně, dopolední a odpolední káva nejsou úplnou výjimkou,“ líčí absolventka pražské VŠE.
ÚSPĚŠNÍ ČEŠI
|
Jak těžké je pro Čecha z vašeho oboru prosadit se v zahraničí?
Prosadit se nebylo lehké. V mém oboru je velká mezinárodní konkurence. Musela jsem hodně pracovat na své francouzštině a angličtině a myslím, že jsem také měla štěstí na nadřízené, kteří se nebáli vzít a následně i povýšit „holku z Východu“.
Čím se nejvíc liší tamní firemní kultura od té české?
Je otevřená světu, je mezinárodní. Mám v týmu lidi různých kultur a národností, což znamená mnoho rozličných názorů a postojů, a to jak k práci tak i k životu. Když žena odchází na mateřskou dovolenou, nastaví si do Outlooku vzkaz: „Out of office: nejpozději za šest měsíců jsem zpátky.“ Pracuje se skutečně naplno, ovšem hodinový oběd, „hromadné“ snídaně, dopolední a odpolední káva nejsou úplnou výjimkou.
Co si z vaší rodné země nejvíc přenášíte do své práce?
Disciplínu a a respekt k autoritám, organizaci a efektivitu.
Jací jsou vaši kolegové v porovnáni s těmi českými?
Nevidím zásadní rozdíly. Možná jen když přijmeme „juniora“ po škole. Vzhledem k francouzskému školství už má minimálně dvě až tři pracovní zkušenosti (z čehož většinou minimálně jedna je ze zahraničí), a tím pádem se dokáže rychleji přizpůsobit a zapracovat než jeho kolega z Česka.
Co vám v zahraničí přineslo úspěch?
Pozitivní myšlení a vystupování, pracovitost, přizpůsobivost, odlišnost.
Přejete si vrátit do Česka?
Jednoho dne určitě ano! Naše země je krásná a přívětivá. Jediné, o co se bojím, jsou pracovní příležitosti a dobré jídlo.
LENKA SCHEJBALOVÁ
|