Vydělat a ještě pomoci. U prospěšného podnikání to jde, říká spolumajitel Impact Hubu

Lidovky.cz: Co pro vás znamená pojem společensky prospěšné podnikání?
Mám na věc takový anglosaský pohled, kde se příliš nehledí na formu podnikání jestli je to neziskovka, nadace, družstvo či s.r.o. To je v zásadě jedno. Důležitý je záměr, kterého chce člověk dosáhnout ve svém společensky prospěšném podnikání. To znamená, že nepodnikám jen proto, abych maximalizoval tržní hodnotu firmy, typicky optimalizací zisku, nebo tržního podílu, ale mám zájem něco změnit. Ať už mě něco štve a chci to zlepšit, nebo dělám něco, co mám rád, ale chci tomu dát přesah.

Lidovky.cz: Můžete uvést nějaký příklad?
Může to být velká věc jako pomoc bezdomovcům, nebo lidem, kteří žijí na okraji společnosti, nebo to může být malá věc například, že mě štve, že se vozí letadlem květiny z Kolumbie a nezdá se mi to správné, tak mohu udělat své květinářství udržitelnější a květiny budou trochu dražší, ale budu minimalizovat uhlíkovou stopu.

Nebo to můžeme vzít lokálně, mám kavárnu a za rohem je dětský domov. Tak jim udělám tréninkové místo, aby děti mohly získat nějakou praxi. A najednou se smysl toho podnikání změní, už nejde jen o ty vlastníky, nejde o to maximalizovat hodnotu firmy, ale pro nějakou širší skupinu lidí.

Lidovky.cz: Dá se na společensky prospěšném podnikání vydělat?
No jasně a spousta peněz. Typicky ale lidé, kteří sociálně podnikají, ty peníze reinvestují, protože je baví to, co dělají. Mám pocit, že u nás je pořád zafixovaná představa, že peníze jsou problém a pokud sociálně podnikám, tak bych vydělávat neměl. Ale když udělám kavárnu, kde budou obsluhovat lidé s postižením a ta kavárna bude super a lidé do ní budou rádi chodit, tak proč by vydělávat neměla? Ten princip společensky prospěšného podnikání tkví v tom, že to má být udržitelné, má to vydělávat, nemá to být vůbec závislé na státních penězích, ale zároveň má někomu pomáhat. Lidé by to měli dělat, protože to mají rádi, ne se obětovat.

Lidovky.cz: Jak sociální podnikání funguje u nás?
Je to v začátcích a řeší to hlavně neziskovky. Snaží se v tom něco dělat. Někteří otvírají tréninkové kavárny, provozují chráněné dílny, kterých jsou tu tisíce, ale zase, některé fungují dobře, vydělávají si na sebe a jsou udržitelné, jiné s tím bojují. Jsme hodně na začátku, to si musíme připustit, ale já vidím velkou chuť nejen neziskovek nežít v nejistotě státních nebo evropských dotací, ale mít vlastní zisky, či případně provozovat nějakou formu fundraisingu.

Lidovky.cz: Jak je to s dotacemi pro společensky prospěšné podnikání? Nestojí z velké části na právě na nich?
Samotné neziskovky dnes stojí před velkým dilematem, jak uskutečnit svoje financování. Ten obří penězovod dotací z Evropské unie se v budoucnu určitě zmenší a oni tak mají tři způsoby, jak svoji činnost financovat. Buď přes dotace, nebo skrze zisky ze sociálního podnikání, anebo z fundraisingu ze soukromých zdrojů, tedy od jednotlivců a korporátů. Ten první způsob, dotace, historicky pomohl značně rozšířit občanský stát, ale teď přichází doba pro ty neziskovky, které mají chuť se transformovat, aby se naučily sociální podnikání a financovaly se tak těmi zbylými způsoby. A i my v Impact Hubu se snažíme všem podnikům pomoct s udržitelností.

Sice zatím nejsme schopni vymyslet byznysový model pro všechny aktivity. Ale na stranu druhou je spousta projektů, u kterých jsou lidé zaplatit za protislužbu. Třeba Pragulic, který také prošel akceleračním programem Social Impact Award. Dříve jsme si nedokázali představit, jak řešit situaci bezdomovců bez dotací. Ale teď to nějak jde a nejen to. Našel se způsob, jak pomoci této skupině lidí, vrátit jim důstojnost a neudělat z nich jen příjemce státních peněz. A to dává naději ostatním.

Lidovky.cz: Zmínil jste zahraniční situaci, jak to funguje tam?
Na západě je běžné kombinování zdrojů. Světově se však ta situace zlepšuje a nutí podnikatele, aby o společensky prospěšném podnikání mluvili. Ani v Silicon Valley, kdo nemluví o smyslu, tak je automaticky out. Ten narativ je, že nejde dělat podnikání pro podnikání, musí to mít nějaký smysl. Každý zaměstnanec hledá nějaký smysl ve své práci. Mladí lidé už chtějí dělat něco, co má smysl, ne jen „opičárny“. Samozřejmě pokud někomu stačí to, že bude jen vydělávat peníze, tak klidně. Ale ten tlak ke změně přichází od majitelů, od zaměstnanců, ale i celospolečensky.

Jak se změnila ulice? Za totáče ti lidi pomohli, dnes tě okradou, říká ,bezdomovec’

Mluvil jsem teď s Luďkem Niedermayerem (europoslanec za TOP09), který se bavil s velkopodnikateli v západní Evropě. Říkali mu, že sociální podnikání už přestává být volba, ale začíná být nutnost. Ostatně střední třída rozhoduje a ti lidé, kdy mají pocit, že jsou odtržení a zapomenutí, tak pak volí Trumpa a volí pro brexit.

Lidovky.cz: Kde vidíte budoucnost sociálního podnikání?
Můj velký sen je, aby nebyl potřeba pojem pro sociální podnikání. Aby bylo podnikání automaticky vnímané jako snaha pomoct někomu v okolí, životnímu prostředí a tak. Naopak bych si přál, aby bylo slovo pro lidi, kteří chtějí odrbat všechny, kteří se nechají odrbat. Ale tím nechci nikoho soudit, ale pro mě život až moc zajímavý na to, abychom ho věnovali jen vydělávání peněz.

Lidovky.cz: Máte pocit, že se vnímání tohoto typu podnikání v Česku mění?
V Česku je spousta odstínů šedi. Od lidí, kteří odrbou každého koho vidí a klidně nedodržují dohody, pokud nejsou napsané, až po slušné lidi. Vím, že se pohybuji v bublině, ale sám osobně znám spoustu lidí, kteří dělali přes dvacet let v korporátu a generovali zisk pro lidi, které v životě neviděli a zjistili, že svůj život nechtějí věnovat tomuto. Že nechtějí jen makat bez smyslu. A když se jim naskytne věc, která je baví, nebo štve a oni ji chtějí změnit, tak za tím jdou.

Lidovky.cz: To samé se stalo vám?
To ani ne, spíš mi přišlo nezajímavé věnovat svůj čas něčemu bez smyslu. Nezajímavé a povrchní. A celá ta korporátní kultura pak dehumanizuje i vztahy. Pokud do věci jdete jen s tím, že na ní chcete vydělat spoustu peněz, tak se vytratí i hloubka vztahů. Když člověk drží celý den kladivo, tak pak už vidí jen hřebíky.

Lidovky.cz: Proto jste založili Impact Hub ČR?
My jsme všichni pocházeli ze ziskového sektoru a v tom byznysu to fungovalo dobře, všichni jsme byli zaměstnanci a měli jsme fajn kariéru a Hub pro nás nebyl rozhodně způsobem, jak za co nejméně úsilí vydělat co nejvíce peněz. Pro mě osobně to vždy bylo o společensky prospěšném podnikání. Vždy jsme viděli, že je obrovský potenciál ne v nápadech, ale v právě v nevyužitém potenciálu možnosti implementace. Převedení nápadu do praxe. A my jsme nechtěli pořádat konferenci, nebo zakládat neziskovku, ale chtěli jsme experimentovat. Chtěli jsme podpořit tu myšlenku spojení spolupráce, odvahy a důvěry.

Naše cesta je pomoct někomu, kdo chce pomáhat. A naučit je v tom myslet, dát jim možnost vyzkoušet si, co to podnikání znamená. Chtít někomu pomoct je dobrá myšlenka, ale stejně ten člověk z devadesáti procent řeší marketing, cílovou skupinu, zpětnou vazbu, jak bude vypadat produkt, jaký potřebujeme tým a tak dále.

Lidovky.cz: Byl to pro vás důvod podílet se na Social Impact Award?
Na Social Impact Award jsme se začali podílet asi rok poté, co jsme začali provozovat Impact Hub, protože jsme chtěli hledat mladé lidi ke konci jejich studia a nabídnout jim pomocnou ruku v začátku nějakého jejich nápadu, projektu se sociálním přesahem. Díky tomu jsme pomohli vyrůst projektům jako je Pragulic, Rekola, nebo i Czechitas

Lidovky.cz: V této soutěži je jedním z kritérií pro zisk ceny právě společenský dopad, jak se dá vůbec změřit a zhodnotit?
Ve výsledku je samozřejmě složité rozhodnout, jestli má větší dopad vysázení tisíce stromů, nebo pomoc dvěma vozíčkářům. Rozhodnutí je to těžké, ale ve výsledku před tím ta porota stojí a rozhodnutí udělat musí. Někomu tedy udělí více bodů, nebo méně.

Jedním z takových elementů sledování, měření a pak řízení společensky prospěšného dopadu je to, čemu se říká řetězec dopadu. Vlastně se jde od konce a sleduje se, jakou společenskou změnu ten nápad způsobí. Pokračuje se dál a zjišťuje se, co způsobí tuto změnu, respektive co se musí udělat, aby ta změna nastala. Následně se ten řetězec dopadu musí postavit tak, aby maximalizoval dopad na žádanou změnu při minimálních vstupech.

Lidovky.cz: To budete muset rozvést.
Dám vám příklad. Někdo za námi přijde s tím, že se stará o lidi se schizofrenií, nebo děti z dětského domova, které mají problém se zapojit na trhu práce. Chtěl by pro ně vytvořit třeba dvě tréninková místa v kavárně za pět milionů. Vy se musíte podívat na to, jaká je situace v daném odvětví a zjistíte, že na trhu práce v Praze chybí tisíce lidí, je rekordní zaměstnanost. V tom případě to není dobře naplánovaný řetězec dopadu, když existuje několik desítek možností, jak to udělat praktičtěji. Třeba jen zajít do existujících podniků, kterým již lidi chybí a vyjednat s nima podmínky pro zaměstnání této skupiny lidí, spíše než jim ještě ubírat postavením další kavárny. Je důležité taky kolika lidem ta změna pomůže, buď v kavárně můžu zaměstnat pár jednotlivců, nebo můžu udělat dohodu s velkou společností a zaměstnat jich desítky.