Jak jste se do psaní Wikipedie vrhnul?
Všiml jsem si, že studenti mají v referátech stejné chyby, a jeden se přiznal, že to našel na Googlu, to jest na Wikipedii. Řekl jsem mu, že má hledat v lepších zdrojích, a nechal to být. Až když se roku 2007 chystalo výročí filozofa Jana Patočky, podíval jsem se na Wiki a řekl jsem si, že (nepřesné údaje) musím opravit. Překvapilo mě, jak to bylo rychlé a snadné. Pak jsem narazil u vnuček. Něco jsem jim vysvětlil, a už mě zarazily, že si to „vygúglujou“. A tak jsem konečně pochopil, že se s tím nedá nic dělat. Ať se nám to líbí nebo nelíbí, už od střední školy jsou studenti zvyklí všechno hledat na Wikipedii – a když nepřijde hora k Mohamedovi...
Čím vás encyklopedie zaujala?
Českou Wiki začali psát koníčkáři, třeba esperantisté, amatérští astronomové nebo genealogové. Pak se přidali maturanti a vyskoškoláci, zkrátka mládež a nadšenci, kteří toho dost vědí, ale knížky moc nečtou a často neumějí ani dobře česky psát. Člověk nad tím může ohrnovat nos, ale časem pochopí, že tím ničemu nepomůže. Přitom česká Wiki roste a roste, má dnes přes 300 tisíc článků. A stejně roste i zájem o ni: denně je to v průměru tři miliony dotazů, na anglické přes půl miliardy. To už dávno není jenom hračka, ale základní a globální zdroj informací. Postupně jsem začal objevovat, jak je to odvážně, a dobře vymyšlené. Internet je báječná věc, ale je to džungle, kde je úplně všecko. A tohle je pokus do toho prosekat jakousi cestičku, kde se najdou jakž takž spolehlivé informace. Velké blbosti se tam nestrpí, nevydrží dlouho, a když se vám na článku něco nezdá, máte na jedno kliknutí k dispozici třeba anglickou, německou, ruskou nebo francouzskou verzi. A když si takhle dva tři jazyky srovnáte, jste doma!
Jakto, že se tam velké blbosti nestrpí? Kdo to hlídá?
To je právě to tajemství Wikipedie a její úplné otevřenosti. Nemá žádné placené redaktory, všechno si čtenáři-dobrovolníci dělají sami a nikdo je ani neřídí. Každý, kdo chce, může do textu hrábnout. Nic mu v tom nebrání. Je tam ale předně automatický filtr, který odfiltruje třeba sprostá slova. Pak je tu takzvaná patrola, dobrovolníci, kteří sedí u počítače a sledují poslední změny. Když vidí, že se tam objeví nějaká blbost, mohou text jedním kliknutím vrátit do předchozího stavu. Dohromady je na české Wikipedii asi devadesát změn denně, a to ta patrola uhlídá.
Všimla jsem si, že polská wikipedie je nesrovnatelně větší…
Ano, ta je asi čtyřikrát větší, má přes milion článků. Ale co do hloubky není ta česká o moc horší. Anglická má hodně přes čtyři miliony článků a pokud jde o vědecké informace, zeměpis, objektivní věci, tak je dobrá. Časopis Nature si dal před pár lety udělat odborné srovnání a ukázalo se, že úroveň i spolehlivost je srovnatelná s Britannicou. Ale třeba ve filozofii bývá lepší německá. V Německu, kde musí profesor v pětašedesáti do penze, ať chce nebo nechce, se jim podařilo penzisty podchytit, často tam píší vysloužilí profesoři.
Tam jste se inspiroval, když jste zaštítil projekt Senioři píší Wikipedii?
Ano, Němci tomu říkají poeticky „Stříbrné vědění“. A je to vidět i na výběru témat. V české, protože ji zatím většinou dělají teenageři, je spousta článků o džezmenech, o herečkách, o sci-fi. Ale třeba oblast historie už je všelijaká a technické obory vyloženě pokulhávají. Také medicíny máme málo. Kdežto na německé Wiki je třeba strojírenství, ale také historie, geografie nebo filozofie dobře udělaná. Je vidět, že to dělají lidi, kteří tomu dobře rozumí, že to píše starší generace. Tady je fůra práce pro každého: „patrolovat“, opravovat chyby a překlepy, nešikovné formulace, překládat z jiných Wiki i uplatnit své znalosti. Nesmí ale opisovat texty chráněné autorským právem, nesmí dělat propagandu a reklamu, a co napíše, měl by doložit odkazem na spolehlivý zdroj.
Celý rozhovor s Janem Sokolem o zbytečném strachu, novodobých loupežnících a o tom, jak se píše Wikipedie, si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 20. března.
V magazínu dále najdete:
Příběh nejlépe placeného moderátora na světě Jeremyho Clarksona.
Rozhovor s autorkami chystané Prvorepublikové kuchařky: co jedla meziválečná společenská smetánka a jak vařily dělnické rodiny.
