Trabant, jehož konstruktér Werner Lang zemřel v pondělí ve věku 91 let v rodišti trabantů, podkrušnohorském městě Zwickau (Cvikov), získal postupem času kultovní status. Dnes je z něj oblíbený předmět sběratelské vášně.
Během své běžné kariéry si přitom Trabant vysloužil od ostatních motoristů spíše posměch, což dokládají i přezdívky jako "splašené trsátko" nebo "bakeliťák". Ty narážely na fakt, že povrch auta nebyl z plechu, ale z duroplastu - směsi odpadní bavlny a pryskyřic.
Méně už je mezi lidmi známo, že kostru, na které byly duroplastové výlisky připevněny, tvořila tradiční ocel. Až nenávist řidičů jedoucích za ním pak Trabant vzbuzoval kvůli namodralému dýmu valícímu se z výfuku.
Trabant jako symbol východního Německa.
Pod kapotou se totiž téměř po celou dobu výroby, tedy od roku 1957 až do konce 80. let, skrýval jen dvouválcový vzduchem chlazený dvoutaktní motor. A dvoudobé motory, jak známo, spalují kromě benzínu i olej.
Stačilo pak, aby někomu při tankování "ujela ruka", ve směsi skončilo více oleje než výrobcem doporučená dvě až tři procenta, a Trabant za sebou vytvořil kouřovou clonu, kterou by mu v některých případech záviděla snad i osádka torpédoborce při námořní bitvě.
Za málo peněz hodně muziky
Majitele trabantů ale takové věci nemusely trápit, jejich vozítko až na nepříliš vysoký výkon motoru poskytovalo "za málo peněz hodně muziky".
Lacinější nové auto snad ani nešlo koupit, koncem 70. let přišel Trabant v Československu na 36 500 korun, přičemž nejlacinější škodovka stála o 20 tisíc korun více a cena téměř nedostupných západních aut v Mototechně atakovala 200 tisíc korun. Pokud se navíc podařilo sehnat Trabanta v praktické verzi kombi, dal se podle pamětníků s jeho pomocí postavit i dům.
Trabanty expedice Transtrabant jsou připraveny na cestu
Trabanty expedice Transtrabant jsou připraveny na cestu
Dnes jsou ale trabanty na silnicích v Německu i zemích, kam se vyvážely, k vidění spíš výjimečně. Běžnému provozu už nestačí a velká část z nich navíc skončila v rukou nadšenců, kteří je buď udržují v původním stavu, nebo je nákladně upravují - v každém případě opouštějí garáže jen výjimečně.
Trochu zvláštní přístup má pak skupina českých fandů, kteří jen mírně upravenými trabanty projeli nejprve kus Asie, předloni zamířili na jih Afriky a letos zdolali cesty i necesty Jižní Ameriky.
Opravy na koleni
Trabant je přes své rozměry i nepříliš vysoký výkon na podobné cesty z jistého úhlu pohledu ideální. Jeho konstrukce totiž umožňuje opravovat automobil po cestě doslova na koleni a částečnou generálku motoru lze provést třeba na kuchyňské lince.
Jednoduchost a laciná výroba byly také hlavními podmínkami, jež začátkem 50. let dostali konstruktéři východoněmeckého lidového vozu. Poválečný průmysl, dosud zápasící s následky války, by ostatně nějaký složitý vůz vyráběl jen obtížně.
Tuning se nevyhýbá ani trabantům.
Nakonec dostalo zelenou auto, u něhož by plechové části karoserie nahradily výlisky z náhradního materiálu. Prvním dílem, pro který byl duroplast použit, byla v roce 1952 kapota vozu IFA F 8. Duroplast se ale nehodil pro složitější tvary, a tak vznikl typ P 70, předchůdce trabantu, kterého v letech 1955 až 1959 vzniklo 36 tisíc kusů - část skončila i v Československu.
Jméno na počest Sputniku
Od roku 1958 se pak vyráběl Trabant 500 a o čtyři roky později přišel typ 600, který se lišil hlavně větším objemem motoru. V roce 1964 představili inženýři vůz, který s drobnými změnami vyjížděl z bran továrny dalších 27 let - Trabant 601.
Automobil, který dostal na paměť Sputniku jméno podle německého výrazu pro družici a na který čekali východní Němci často dlouhá léta, se stal nejznámějším modelem, vyrobili jich přes 2,8 milionu kusů.
Poslední sjel z výrobních pásů v saském Zwickau 30. dubna 1991. Jen zlomek z nich - přesně 38 865 - měl po kapotou čtyřtakt z Volkswagenu Polo o objemu 1,1 litru, montovaný od roku 1988.
ČTĚTE TAKÉ: |
Kvůli tomu muselo auto projít náročnou úpravou - nádrž se přestěhovala od motoru dozadu a díky hrdlu v zadním blatníku už řidič nemusel při tankování otvírat kapotu - ani to ale nemohlo zvrátit fakt, že Trabant byl beznadějně zastaralý. Zajímavý osud pak měla jedna z posledních dodávek trabantů do Polska.
V roce 1990 už o ně nebyl zájem a auta zamířila do Turecka, kde marně čekala na vyřízení dovozního povolení. To ale nepřišlo a 444 trabantů zamířilo zpátky do Německa, kde byly v roce 1995 prodány po 19 444 markách (tehdy 360 tisíckorun) za kus.
