Poslaneckou sněmovnou si zatím celkem hladce razí cestu předloha, které se děsí banky, advokáti či daňoví poradci. Pokud bez větších změn projde celým legislativním procesem, podle odborníků hrozí, že hranice toho, co znamená soukromí, se opět posunou. Skloňuje se i prolamování bankovního tajemství.
Řeč je o novele daňového řádu, jež v lednu prošla prvním sněmovním čtením a minulou středu ji bez připomínek doporučil schválit rozpočtový výbor. Koncem února má novelu a její úpravy projednávat ústavně-právní výbor.
Ministerstvo chce od ledna 2019 zrušit superhrubou mzdu. Plánuje dvě sazby daně z příjmu |
Úprava přichází s tím, že by zmiňované subjekty musely správci daně poskytnout o svých klientech údaje, které definuje zákon o boji proti praní špinavých peněz.
Podle ministerstva financí jde jen o zavedení evropské směrnice s označením DAC 5 do českého právního řádu. Norma přichází s požadavkem, aby berní úřady měly právo vyžádat si pro účely výměny informací při mezinárodní daňové spolupráci některé údaje o transakcích.
Nad rámec směrnice
Ministerstvo financí pak chce mít možnost využívat tyto informace i pro domácí daňové účely, tedy alespoň co se týče bank. Těm se to však příliš nelíbí. „Ministerstvo bez dalšího přiznává, že vůči bankám jde jednoznačně nad rámec směrnice. Z pohledu bank je tento postoj nešťastný a obtížně odůvodnitelný,“ říká náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace Filip Hanzlík.
Informace o klientech si podle něj z bank bude moci vyžádat jakýkoli správce daně. Tedy nejen finanční úřad, ale i orgány obcí, měst a krajů, které spravují nejrůznější poplatky, například za psy či za svoz komunálního odpadu.
„Odůvodnění tak podstatného zásahu do bankovního tajemství ze strany daňových orgánů, které je srovnatelné pouze s pravomocí orgánů činných v trestním řízení, v předložených podkladech chybí,“ dodává Hanzlík.
„Řešení navrhované v rámci novely je zásahem do ochrany soukromí a osobních údajů,“ potvrzuje Jan Sůra, partner advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný. „Úprava představuje prolomení bankovního tajemství, a to zejména ve vztahu k oprávněnému subjektu, kterým je správce daně,“ dodává.
V případě notářů a advokátů by informace, jež podléhají mlčenlivosti, měly sloužit skutečně jen pro účely přeshraniční daňové spolupráce.
„Na základě diskuse se zástupci profesních komor bude ministerstvo financí spolupracovat na pozměňovacím návrhu, jímž by se do předlohy zakomponovalo také omezení spočívající v tom, že informace od advokátů, notářů a dalších komor budou požadovány výhradně ze strany Generálního finančního ředitelství. A to prostřednictvím příslušných komor, tedy nikoliv přímo na jednotlivé notářské a advokátní kanceláře,“ vysvětlila na dotaz LN ministryně financí Alena Schillerová (za ANO).
„Návrh byl sice – alespoň pro některé profese – zčásti omezen jen na mezinárodní spolupráci při správě daní, ale žádný specifický důvod, pro který by bylo možné informace vyžadovat, upřesněn nebyl,“ upozorňuje Monika Novotná, partnerka se specializací na daňové právo v advokátní kanceláři Rödl & Partner.
Kalouskův návrh neprošel
Právě prolamování soukromí klientů se pokusil zamezit pozměnovací návrh exministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09). Počítal například s tím, že některé údaje by šlo získávat jen pro účely mezinárodní spolupráce při správě daní. Rozpočtový výbor nakonec tuto změnu odmítl a podpořil navrhovanou podobu novely z pera resortu financí.
Že lze předlohu chápat jako omezení bankovního tajemství, potvrzují i další oslovení odborníci. „Ačkoli již dnes má správce daně možnost vyžádat si od bank a ostatních poskytovatelů platebních služeb určité informace, rozšiřuje novela významně jejich okruh,“ říká Jan Černohouz, vedoucí daňového oddělení advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík. „Nově bude moci získat správce daně informace například o osobách zúčastněných na převodu peněz na účet a z účtu, úvěrech, úschovách a pronájmech bezpečnostních schránek, ale také o zařízení, z nějž byl dán pokyn k platební transakci po internetu,“ dodává.
Problém je podle odborníků iv tom, kolik lidí by mělo k datům přístup. „Finanční správa zaměstnává zhruba 16 tisíc osob, přičemž poskytování těchto citlivých informací finanční správě podle daňového řádu nepodléhá speciálnímu režimu, který uplatňuje například Finanční analytický úřad,“ říká Hanzlík, podle nějž přijde na tomto pracovišti s podobně citlivými daty do styku 20 až 30 lidí.
„Správce daně je povinen zachovávat mlčenlivost. Nicméně logicky čím více lidí má přístup k těmto údajům, tím se zvyšuje riziko jejich nezákonného zneužití. Lze předpokládat, že zabezpečení dat u správce daně je slabší než u banky. Riziko tak může hrozit i v podobě nabourání systémů správce daně,“ doplňuje jeho slova Jana Fuksová z poradenské společnosti KPMG.
Finanční správa v kauze FAU chybovala, vyplývá z rozhodnutí NSS |
Na ministerstvu se něčeho takového ale nebojí. „Řada údajů, třeba i od bank, je správcům daně poskytována již nyní a v této oblasti k žádným excesům či únikům nedochází,“ reagoval mluvčí resortu Zdeněk Vojtěch.
„Nechci a priori podezírat pracovníky správce daně ze zneužití, jde spíše o to, že profesní mlčenlivost nebo bankovní tajemství jsou nezbytnou součástí systému brzd a vyvážení, který chrání klienty i ve vztahu k veřejné moci. A považuji za nepřípustné, aby tento systém veřejná moc jednostranně narušovala podle toho, jak uzná za vhodné,“ říká advokátka Novotná.
Zajímavější majitelé firem
Běžný občan ovšem není pro daňové úředníky natolik zajímavý, aby o něm potřebovali získávat u bank a obdobných institucí informace o jeho bankovních účtech či úvěrech. Novela spíše míří na majitele firem a osoby s širší ekonomickou aktivitou, investicemi či převody majetku.
„Běžných občanů se novela přímo nedotkne. Dopad na ně bude nepřímý v rozsahu informací, které si o nich bude moci finanční úřad opatřit dotazem na jejich banku,“ potvrzuje Fuksová z KPMG.
Podle ministryně Schillerové však není Česko jedinou zemí, jež se rozhodla směrnici rozšířit a chce ji využít i pro vnitrostátní správu daní.
„Země, které při implementaci směrnice postupují stejně, tedy také rozšiřují pravomoc i pro účely vnitrostátní správy daní, jsou Francie, Lucembursko nebo Slovensko. Naopak Velká Británie, Švédsko či Slovinsko již tuto úpravu ve svém právním systému mají,“ upozorňuje šéfka resortu financí.
Reakce ministryně financí Aleny Schillerové„Novela daňového řádu implementuje požadavek evropské směrnice DAC 5 na to, aby měl správce daně pro účely výměny informací při mezinárodní daňové spolupráci právo vyžádat si vybrané údaje pro účely boje proti praní špinavých peněz. Tyto informace o svých klientech shromažďují takzvané povinné subjekty, zejména banky, ale částečně např. i advokátní kanceláře nebo notáři. Směrnice a rovněž i návrh zákona cílí zejména na oblast, která se týká zjišťování skutečných vlastníků a osob, které stojí v pozadí aktivit a které mohou indikovat daňový únik. Povinné osoby nebudou oproti stávajícímu stavu shromažďovat nové informace. Navíc k většině údajů, na které se směrnice DAC 5 vztahuje, má správce daně přístup již nyní. Jedná se tak spíše o doplněk stávajících pravomocí a o sjednocení evropské praxe, aby ve všech zemích měli správci daně přístup k obdobným údajům a mohli si je vzájemně vyměňovat. Správce daně si bude moci vyžádat informace od členů profesních komor pouze v rozsahu směrnice DAC 5, tedy za účelem mezinárodní výměny informací. Vládní návrh se v případě advokátů, daňových poradců, notářů, soudních exekutorů a auditorů s ohledem na specifické postavení těchto profesí drží minima nutného pro řádnou implementaci této směrnice. Advokáti a další právní profese budou konkrétně poskytovat např. údaje z oblasti správy cizího majetku, advokátních úschov či zprostředkování obchodů. Naopak nebudou poskytovat údaje z oblasti právní pomoci, což je těžiště jejich práce (např. obhajoba v trestním řízení, rady týkající se daňového sporu). Na základě diskuze se zástupci profesních komor bude návrh novely v rámci jeho projednání v Poslanecké sněmovně upraven o omezení spočívající v tom, že informace od advokátů a notářů budou požadovány výhradně ze strany Generálního finančního ředitelství, nikoli od jednotlivých správců daně, a to prostřednictvím příslušných komor, tedy nikoliv přímo od jednotlivých notářských a advokátních kanceláří. Navrženo bude též přechodné ustanovení, které zajistí, že povinnost sdělovat informace ze strany těchto profesí se bude týkat pouze informací získaných po účinnosti zákona. Nad rámec směrnice jde novela pouze u bank a finančních institucí, které budou poskytovat vybrané informace i pro účely vnitrostátní správy daní. Typicky se jedná o činnost Finanční správy při rozkrývání karuselových podvodů. Návrh se snaží nastavit rovné podmínky pro zahraničního i tuzemského správce daně tak, aby k údajům, které je tuzemský správce daně povinen opatřit pro zahraničního správce daně, mohl mít přístup i on sám. V tomto ohledu byl zvolen stejný přístup, jakým se vydaly další členské státy jako je Francie, Švédsko, Velká Británie, Slovensko a další. S příslušnou informací týkající se údajů o klientovi příslušné instituce může pracovat pouze ta úřední osoba, která ji skutečně potřebuje ke své činnosti. Rozhodně se nejedná o každého úředníka Finanční správy.V případě bank také neplatí, že k datům o klientech má přístup každý zaměstnanec banky. Úředník správce daně je navíc pod kontrolou nadřízeného pracovníka i nadřízených orgánů. Jeho činnost kontroluje Nejvyšší kontrolní úřad i Úřad pro ochranu osobních údajů. Veškerý jeho postup je pak přezkoumatelný před nezávislým správním soudem. Zvolené řešení je postaveno na principu, že správce daně by měl mít možnost získávat informace nezbytné pro správu daní od bank a obdobných institucí tak, aby tyto informace nemusel vyžadovat od jednotlivců. Tento princip ostatně potvrdil i Ústavní soud v rámci nálezu k zákonu o evidenci tržeb ve věci evidování informací o bezhotovostních platbách. Požadavek na získávání informací od těchto institucí není bezúčelný. Správce daně musí mít možnost určité informace získat, jinak by to znamenalo rezignaci na řádný výběr daní.“ Alena Schillerová, ministryně financí ČR |
