Vysvětlení přichází vzápětí. „Jestliže to myslíte se stavbou jaderné elektrárny vážně, je tendr to poslední, co byste měl dělat,“ dodává Komarov.
LN: Vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem jsou napjaté, což se samozřejmě týká i Česka. Velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška například nepovažuje za možné, aby se Rusko po anexi Krymu účastnilo budoucí soutěže o stavbu nových jaderných reaktorů. Co si o tom myslíte vy?
Jsem přesvědčen, že bez ohledu na všechny komplikace ve vztahu mezi Ruskem a Evropskou unií zůstává jaderná energetika oblastí, která je přece jen nezávislá na politických turbulencích. Myslím, že odpovědní činitelé jsou naštěstí dost moudří na to, aby to chápali. V posledních desetiletích jsme zažili období vřelejších i chladnějších vztahů. Některé zásadní záležitosti se ale nemění. V jaderné energetice je třeba zachovávat rozumný, vyvážený přístup. Jde totiž o bezpečnost, která je základním principem tohoto odvětví.
LN: Očekáváte, že Češi budou chápat jadernou energetiku jinak než další odvětví?
Vycházím z toho, co je i pro nás nejdůležitější. Pro Rosatom je naprosto zásadní, aby si udržel reputaci spolehlivého a žádaného partnera. V tomto roce máme výročí ve vztazích mezi Ruskem a Českem, před šedesáti lety byla podepsána první mezivládní dohoda o mírové spolupráci v oblasti jaderné energetiky. Ta šedesátiletá historie se skládá z velmi rozdílných období, ale nenajdete v ní nic, co by svědčilo o tom, že jsme nespolehlivým partnerem pro českou ekonomiku a české jaderné elektrárny. Ani jednou se nestalo, že bychom třeba nedodali palivo. Děláme něco, co by se vám nelíbilo?
LN: Byly tu určité neúspěchy českých firem, které se staly součástí skupiny Rosatom. Společnost Chladicí věže se ocitla v insolvenci.
To je něco jiného. Nezabýváme se politikou, ale byznysem. Když je byznys ekonomicky efektivní, tak vzkvétá. Když firma nenachází svého zákazníka, který by kupoval její produkty, je bohužel ekonomicky efektivnější ji zavřít než vše protahovat dál. Důležité ale je, že naše spolupráce s celou Evropskou unií nebyla nijak narušena. Dál plníme všechny naše kontrakty. V minulém roce jsme naopak naše pozice na evropském trhu posílili. Podepsali jsme kontrakt na stavbu dvou nových bloků v Maďarsku a finský parlament schválil povolení pro jadernou elektrárnu, kterou budeme stavět také my. Vidím stejný přístup k jaderné energetice u našich partnerů, t akže jsem optimistou.
LN: V Česku se v posledních letech mnohé nepodařilo. Když jsem s vámi mluvil před více než dvěma lety, vyjádřil jste naději, tehdy v rozhovoru pro Českou pozici, že temelínský tendr není pouhou divadelní hrou, která najednou skončí. Právě to se ale stalo, česká společnost ČEZ, ovládaná státem, brzy poté toto výběrové řízení zrušila.
To samozřejmě nebylo naše rozhodnutí. Ale neřadím ho mezi neúspěchy. Za prvé jsme neprohráli, protože nikdo nevyhrál. Spíše by se dalo říct, že v daném případě prohráli všichni, kteří vynaložili hodně sil – od zadavatele po všechny účastníky tendru. Za druhé si ale myslím, že rozhodnutí nevyhlásit výsledek tendru bylo správné. Jestliže to totiž myslíte se stavbou jaderné elektrárny vážně, tendr je to poslední, co byste měl dělat. Nikdo na světě nestaví jadernou elektrárnu na základě tendru a nikdo tímto způsobem nevybírá dodavatele jaderné technologie.
KIRILL KOMAROV
|
LN: Nabízíte Česku příklad Maďarska, které rovnou podepsalo mezivládní dohodu s Ruskem?
Nejde jen o maďarský příklad. Britové také nedělali tendr, když připravovali stavbu nových bloků v elektrárně Hinkley Point. Každá země si samozřejmě vybírá technologii, kterou považuje za nejvhodnější. Nejde ale jenom o výběr dodavatele této technologie, je nutné vyřešit spoustu dalších záležitostí – financování projektu, maximální zapojení národního průmyslu, přípravu odborníků a spoustu dalších věcí. Patří sem otázka nakládání s budoucím vyhořelým palivem. Chcete ho skladovat v zemi, nebo někam odvézt? Jde o natolik komplexní rozhodování, že pro něj nemůžete vytvořit žádnou formální proceduru výběrového řízení. Nebo by byla tak složitá, že už by nikdo nechápal, podle jakých pravidel vybíráte vítěze.
LN: Jste si jisti tím, že se v Česku opravdu budou stavět nové reaktory? Vláda zatím nechce poskytnout ani garanci ceny elektřiny z budoucích reaktorů.
Na světě existuje mnoho různých modelů, podle nichž může být postavena jaderná elektrárna. Garance budoucí ceny není jediným možným řešením. Jednotlivé státy si vybírají různá řešení podle toho, jakého výsledku chtějí dosáhnout.
LN: Nějaké státní garance ale potřebné jsou.
Porucha v Temelíně: elektrárna stojí, Česko muselo energii dovážet ze zahraničí |
Řekl bych to jinak. Je těžké si představit, že by v současné době mohla být postavena jaderná elektrárna bez zapojení státu. Státní podpora může být přímá nebo nepřímá, může spočívat třeba už ve vydání licence na projekt. Jaderná elektrárna není jenom zdrojem energie. Jakýkoliv projekt takové stavby je obrovským stimulem pro sociální a hospodářský rozvoj země. Vznikají pracovní místa, vytvářejí se zakázky pro národní průmysl, zvyšuje se úroveň vzdělání, roste technologická a vědecká úroveň. Když vláda přijímá rozhodnutí o povolení stavby, může třeba i vycházet z toho, že získá elektřinu, kterou bude draze prodávat a vydělávat na tom. Nebo se může rozhodnout, že chce levně vyrábět elektřinu, aby podpořila konkurenční schopnost národního průmyslu.
LN: Jste schopni akceptovat všechny takové modely? V Česku se hodně mluví o tom, že vláda a společnost ČEZ budou hledat strategického partnera, který se bude podílet na financování projektu.
Jsme připraveni se účastnit různými způsoby. Dnes máme v Evropě dva projekty, ve Finsku a Maďarsku, které jsou nastaveny zcela odlišně. Ve Finsku jsme menšinovým partnerem finského konsorcia, a to v komerčním projektu. V Maďarsku šli cestou mezivládní dohody. S ruskou finanční podporou tam postaví elektrárnu, která bude zcela v maďarském vlastnictví. A vždy je možné hledat určitý mix těchto modelů.
LN: Co byste říkal modelu společného podniku ČEZ a Rosatomu, nebo spíše jejich dceřiných firem, ve kterém by měli Češi většinu?
Nechtěl bych přemýšlet za ČEZ. Obecně ale mohu říct, že když nás k tomu přizvou, jsme připraveni v takovém projektu přijmout roli menšinového partnera. Fakticky to znamená, že projevujeme ochotu soustředit se na zájmy zadavatelů. Když elektrárnu jenom stavíte, objektivně vzato ji chcete postavit co nejdráže. Pokud jste spoluvlastník, máte silnou motivaci, aby elektrárna naopak byla postavena co nejlevněji a aby také byla co nejefektivněji řízena. Tady je možné najít mnoho různých modelů a Rosatom má v tomto ohledu velké zkušenosti. Ze všech světových firem dnes stavíme nejvíce elektráren v zahraničí, máme dohody o výstavbě 29 bloků.
LN: Právě to ale vyvolává určité pochybnosti, protože víme, že Rusko na tom dnes není ekonomicky nejlépe. A vy jste státní korporace. Jste si jisti, že můžete nabídnout vše, co budou chtít vaši partneři?
Plníme veškeré naše závazky, nezrušili jsme ani jeden náš projekt v zahraničí. Všechny se realizují podle plánu. Zdaleka ne všude přitom stavíme s využitím ruských peněz. Třeba v Číně nebo Íránu stavíme za peníze národních zadavatelů. Tyto projekty nefinancujeme. V některých dalších zemích, jako je například Indie, je podíl našeho financování relativně nízký. Tam, kde v tomto ohledu přijímáme jakékoliv závazky, jsme schopni je také plnit.
LN: Pokud jde o Česko, budete zde asi mít více konkurentů. Do temelínského tendru se před časem přihlásily francouzská Areva a americký Westinghouse. Teď se mluví o tom, že by příští nabídka na stavbu nových bloků v Temelíně a Dukovanech mohla přijít také z Koreje a Číny. Jak vnímáte tyto nové soupeře?
My jsme pro spravedlivou a otevřenou konkurenci. Rozhodně se jí nebojíme a domníváme se, že zvítězit má ten nejlepší. Jinou věcí je, že vždy hodně záleží na tom, jaká jsou kritéria pro výběr vítěze.
LN: Vaší výhodou asi bude, minimálně ve srovnání s Westinghousem, že máte silnou podporu státu. Jste státní korporace.
Předností Rosatomu je mnohem více. Není to možné zúžit pouze na to, zda má, či nemá státní podporu. A jestli jste si dobře všímal, během temelínského tendru byla pomalu veškerá síla státního aparátu Spojených států nasměrována na to, aby zajistila vítězství firmy Westinghouse.
LN: To byl ale spíše lobbing než reálná finanční podpora.
Lobbing má v našich životech také nezanedbatelnou roli. Ve skutečnosti je naše převaha v něčem jiném – Rosatom je společnost s kompletním technologickým cyklem. Zabýváme se vším – od těžby uranu, přes jeho obohacení, výrobu jaderného paliva, výrobu zařízení pro jaderné elektrárny, až po stavbu těchto elektráren a jejich provozování, což je zvlášť důležité. Také se věnujeme pozdějšímu vyřazování elektráren z provozu, nakládání s vyhořelým jaderným palivem a spoustě dalších věcí. Máme dokonce jedinou světovou flotilu ledoborců s jaderným pohonem. Naši partneři také oceňují, že můžeme na našich vysokých školách připravovat zahraniční studenty a nabídnout jim praxi v našich jaderných elektrárnách. V tom všem vidím naši převahu.
LN: Ve srovnání se společností Westinghouse?
I s kýmkoliv dalším. V tomto ohledu nám nemůže konkurovat nikdo. Aby dali Francouzi dohromady takové spektrum činností jako Rosatom, museli by spojit dohromady společnosti, jako jsou Areva, EDF, část Alstomu a Schneider Electric, část komisariátu pro jadernou energetiku a další.
LN: Co se týká toho prvního kroku, tedy spojení EDF a Arevy, ten Francouzi asi udělají.
V mnoha francouzských novinách psali, že to tak udělají podle příkladu Rosatomu. Jsem rád, že jsme takovým příkladem, který se dnes ukazuje být potřebným i ve Francii. Tedy v zemi, která patří mezi skutečné lídry v jaderné energetice.
LN: Vraťme se ještě ke Koreji a Číně. Je tam poměrně rychlý rozvoj a v budoucnu mohou směřovat k něčemu podobnému jako vy.
To je očividné. Podle mého osobního názoru k tomu ale ještě bude zapotřebí nějakého času. Obě tyto země musejí ukázat, že dokážou realizovat zahraniční projekty. My jsme si v Rosatomu tuto cestu prošli a víme, že je tu velký rozdíl mezi tím, když stavíte jaderné elektrárny ve vlastní zemi a když přicházíte na světový trh.
LN: V Evropské unii se nyní diskutuje o větší diverzifikaci dodávek jaderného paliva. To by mohlo znamenat, že už v budoucnu nebudete dodávat veškeré palivo do jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně, jako je tomu nyní. ČEZ minimálně uvedl, že uspořádá novou soutěž na dodávky pro Temelín. Co si o tom myslíte?
Už jsem říkal, že se nebojíme žádných soutěží. Pokud bude chtít kdokoliv vyhlásit tendr, aby vybral dodavatele paliva, domníváme se, že to je jeho právo. Za posledních deset let se v Evropě uskutečnilo kolem desítky takových tendrů – v Česku, Maďarsku, Bulharsku, Finsku, na Slovensku. Všechny jsme vyhráli. Přicházeli jsme s propracovanými technickými řešeními, s nabídkou, která uspokojovala zadavatele těchto zakázek.
LN: To vše byly dodávky pro reaktory ruského typu...
Ano, samozřejmě. Na tyto dodávky se regulérně konají výběrová řízení, nejde o nic nového. Nikde v žádné smlouvě nebylo napsáno, že bychom měli mít monopol a že kromě nás nemá nikdo další právo dodávat palivo pro reaktory ruského typu. Jsem ale proti tomu, aby se vytvářely nějaké umělé podmínky dodávek. V evropských médiích se objevovala myšlenka, že nepotřebujeme ani tak spravedlivou soutěž, ale to, aby každá jaderná elektrárna měla minimálně dva dodavatele paliva. Proti tomu máme zásadní námitky. Když zorganizujete spravedlivou soutěž, zvítězí v ní ten lepší. Když ale nutně musíte mít dva dodavatele, ten první třeba zvítězí v tendru, ale ten druhý získá zakázku automaticky. A bude si diktovat, za jakou cenu a za jakých podmínek chce palivo dodávat.
