Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

BYZNYS ŽIJE: Krávy jsou mi souzené, říká majitel úspěšné farmy

Ekonomika

  6:00
KRHANICE - Zvlněná krajina nad Krhanicemi připomíná Rakousko – a to nejen svým reliéfem, ale i stovkami černostrakatých a červenostrakatých ušlechtilých krav, které se zde pasou na šťavnatě zelených loukách. Jsou to holštýnské dojnice a všechny patří k farmě Dolní Požáry.

Farma Františka Mikoláše v Krhanicích. foto: MAFRA - František Vlček

Rodinná farma hospodaří na 900 hektarech, její roční obrat atakuje hranici 30 milionů korun. „Denně tady děláme šest tisíc litrů mléka, krávy dojíme dopoledne a odpoledne,“ říká čtyřiašedesátiletý majitel farmy František Mikoláš.

Farma se nachází na východním okraji Krhanic, nad Sázavou. Zvenku ale nejsou stavení příliš pohledná, na stěnách drží silou vůle stará omítka, leckde jsou vidět cihly. Je očividné, že budovy čeká náročná rekonstrukce.

A stejný pohled se nabízí i uvnitř, v kancelářích. Jsou vybaveny velmi spartánsky, stoly, obyčejné židle, počítač, sešlapaná podlaha. Asi by mladí manažeři z pražských byznys center zírali, odkud se dá řídit úspěšný podnik, kdyby sem některý z nich zabloudil.

ČTĚTE TAKÉ:

„V mlékařské branži to nikdy nebylo tak, že byste zázračně zbohatl. Vždyť co to jen dá práce a času, než se takové stádo vybuduje. Je to běh na dlouhou trať.“ Ve stopách rodičů František Mikoláš s úsměvem přiznává, že mu jsou krávy souzeny.

„Mně se líbí, když vidím, jak jsou ty louky sklizené, plné krav. Většinou sem přijdu brzy ráno a všechny se tady pasou… to je krásný obrázek.“ Přitom jeho rodiče nikdy nechtěli, aby pracoval v zemědělství. Báli se, aby na tom nebyl tak špatně jako oni, když jim vzali pole a museli v roce 1957 vstoupit do JZD.

Vyučil se proto lesním mechanizátorem. Nejprve pracoval jako hajný v Aši. Za 850 korun se ale podle jeho slov žít nedalo, a tak se chopil motorové pily. Měl jediný cíl, postavit si doma v Krhanicích po návratu dům. Proto jezdil od jedné lesní kalamity ke druhé, likvidoval polomy.

Farma Františka Mikoláše v Krhanicích.
Farma Františka Mikoláše v Krhanicích.
Farma Františka Mikoláše v Krhanicích.
Farma Františka Mikoláše v Krhanicích.

První větší peníze ale vydělal až na lesní kalamitě v Německu, kam se podíval v devadesátém roce. Zde pracoval půl roku. Tehdy se podle svých slov poprvé nadechl, i finančně. Po návratu domů nejprve otci zoral jeho šestnáctihektarové pole traktorem, na který si vydělal peníze v Německu, a pak se rozhodl – do Německa se už nevrátí, byť mu tam místo drželi, a bude se živit zemědělstvím.

Začal si pronajímat pozemky sousedů ze vsi, nakoupil od některých z nich restituční podíly a z šestnácti hektarů se rychle dostal až na šedesát pět.

Podal také privatizační projekt na zemědělský dvůr v Dolních Požárech a uspěl. Začínal nejprve jen se synem. Pak měl jednoho zaměstnance, dva, tři, dnes jich má dvacet. Farma se postupně rozšířila až na současných 900 hektarů.

Na řetězech ne

„Financoval jsem vše postupně tím, co jsem si vydělal, a pak také úvěrem. Ručil jsem i svým domem. V devadesátém pátém roce jsem si pak pronajal po JZD Jílové jednotku Hostěradice. Bylo tam 200 holštýnských krav. A 160 jich bylo v Krňanech. Tenkrát to byly krávy na řetězech.“ Na řetězech?

„No, tak se říká ustájeným kravám,“ vysvětluje. „Já jsem měl ale jinou představu. Že je pustímna pastvu, nebudu je držet v kravíně.“ Po přesunu dojnice, zvyklé jen na „zacházení a péči“ v socialistickém JZD, ožily přímo zázračně. Jejich dojivost se zvýšila z pěti tisíc litrů na dojnici a rok na dvojnásobek: deset tisíc litrů.

Farma Františka Mikoláše v Krhanicích.

Tehdy se také František Mikoláš definitivně rozhodl, že se bude věnovat pouze výrobě mléka. Během několika měsíců se mu podařilo postavit novou dojírnu a zrekonstruovat stáje na volné ustájení v Dolních Požárech. A rostlinnou výrobu zcela podřídil výrobě kvalitního krmiva pro dojnice.

„Proč jsem se tak rozhodl? Tady není úrodný kraj pro rostlinnou výrobu. Tohle je kraj převážně kamenitý, písčitý. Takže na úrodnějších polích dělám kukuřici, pšenici a ječmen – to, co potřebuji pro krávy – to je 300 hektarů. A zbytek jsou travní porosty, pastviny na krmnou základnu.“ Hned ale také dodává, že je ohrožený rozmary počasí stejně jako zemědělci, kteří se specializují pouze na rostlinnou výrobu.

„Když je sucho, mám také problém, jako oni. Nemám totiž v tu chvíli dost krmiva pro stádo a musím ho dokupovat. A možná jsem na tom hůře. Jsem ještě zranitelnější než ti, kdo se věnují pouze rostlinné výrobě. Umě se totiž vše prodraží o dopravu. Třeba při dvou suchých letech jsem nedávno nakupoval z Agra Jesenice vojtěšku a vozil jsem ji sem třicet kilometrů.“

Peněz a hnoje není nikdy dost – zní staré přísloví zemědělců, které František Mikoláš s úsměvem připomíná. Prý mu moc do skoku není. Neustále splácí stroje, které převzal v roce 1995 od JZD Jílové, a také dobytek, budovy...

PSALI JSME:

Roční obrat jeho dvou farem byl loni 27 milionů korun. S nedávno otevřenou mlékárnou byměl ale vystoupat na 28 až 29 milionů korun. I když se jeho podnikání v současnosti daří, myslí si, že na rekonstrukci nevábně vyhlížejících budov zemědělského dvora bude mít nejdříve tak za pět let.

A na koupi dalších pozemků nemyslí vůbec. Dnes jich vlastní 70 hektarů, zbytek má pronajatý.

Nicméně jedno ho v poslední době potěšilo. Konečně je nastolena podle něj slušná výkupní cena mléka. „V současné době je ta výkupní cena v pořádku. Teď jsem měl asi 8,90 korun.y To je asi 40 haléřů na litru rentabilní. Ale do loňského října to bylo 7,50 nebo 7,80, což bylo minimálně korunu ztrátové.“

Stát podle něho na zemědělství v minulosti příliš nehleděl.

„V roce 1990 bylo v Čechách a na Moravě jeden milion čtyři sta šedesát tisíc mléčných krav. Do Unie jsme se přihlašovali s dvěma miliardami pět set šedesáti tisíci litry mléka. A dneska? Krav máme o více než milion méně, tři sta čtyřicet šest tisíc. Ale produkujeme ročně stejně litrů mléka.“

Automat na mléko

On přežívá jen díky tomu, že dodává prvotřídní mléko. A pak také proto, že má nápady. „Takoví jsme voli. Čím nás více bijou, tím více taháme,“ dodává s úsměvem.

Vsadil na vlastní prodej mléka. Na farmě u silnice je mléčný automat, u kterého se obrazně řečeno dveře netrhnou. Neustále tu někdo zastavuje s autem. Poznávací značky prozrazují, že sem lidé přijíždějí povětšinou z Prahy, Příbrami, z Dobříše. Přitom to sem mají i více než třicet kilometrů.

„Denně tu prodáme v průměru 400 litrů mléka, od 200 do 700 litrů. Záleží na počasí.“

Farma Františka Mikoláše v Krhanicích.

Co je sem láká? „Jsou to labužníci. Jak to mléko jednou ochutnají, tak se vracejí. A rozvážím ho i do okolních menších prodejen. Spoustu z nich jsem zachránil. Byly před zavřením,“ říká František Mikoláš s hrdostí. Mléčný automat zprovoznil v květnu 2011. Nápad mu vnukli turisté, kteří procházeli kolem farmy a ptali se, zdali by si nemohli koupit čerstvě nadojené mléko.

„Postrčil mne k tomu definitivně syn. Ten se vrátil z rakouských Alp a řekl mi, hele, tam je to tak zařízené, že v jednom okně vidíš krávu a v druhém je mléčný automat.“

Nakonec si automat nechal udělat na zakázku. Firmy, které sem podobná zařízení vozí, si za ně účtují od 250 tisíc do 2,5 milionu korun. Žádné ale neodpovídalo tomu, co chtěl František Mikoláš.

„Máme to tady tak, že naše mléčnice se nachází přímo u silnice. Mléčný automat tak může být napojený přímo na chladicí tank. Hadice od tanku k samotnému mléčnému automatu je dlouhá pouhé dva metry. Mléko je proto vždycky čerstvé, nemusíme ho nikam převážet jako jiní, neustále se promíchává a chladí.“

Bez reklamy

Boduje i cenou, nepasterizované plnotučné mléko si zde lidé mohou koupit za třináct korun. A také kvalitou, mléko od něj vydrží minimálně sedm dní a nezkysne. Ale spíše deset dní.

Druhý trumf Vedle mléčného automatu si lidé oblíbili také produkty z farmy Dolní Požáry. Ve faremní prodejně u silnice nabízí František Mikoláš vlastní jogurty z přírodní bulharské kultury, tvaroh, kefíry, sýry, dezerty a mnoho dalšího.

„Dodáváme do asi šedesáti kamenných obchodů na okrajích Prahy, dále hodně jezdíme do Říčan, Stránčic, Mnichovic, Čerčan, Slap, Buše, Nového Klína, Davle, Měchenic. Nově dodáváme i na trhy na pražském Smíchově v Radlické ulici. A nacházím stále nové a nové odběratele.“

Nedělá žádnou kampaň, neinzeruje. Nové zákazníky získává kvalitou. Tím, že se o jeho produktech hovoří. Vše vzniká v čistotou se skvoucí mlékárně uvnitř zemědělského dvora. V budovách, které na první pohled nevyhlížejí vábně. Ale uvnitř je všechno jinak. Sem se nedostanete, aniž byste se převlékli, vzali si bílý plášť, gumové obutí, síťku na vlasy. Je tu i laboratoř.

„Přímé zpracování mléka na farmě vyrobeného mám asi největší v republice. A co nezpracujeme sami, prodávám do Madety,“ říká František Mikoláš.

Živnostník roku Na otázku, zda toho už nechtěl někdy nechat, reaguje slovy, že to se v téhle branži nedělá. Jde ve stopách svých předků, kteří zde měli hospodářství od nepaměti. A spolu s ním farmu rozvíjí i jeho syn. „Slíbil mému otci, že bude pokračovat,“ říká hrdě. V hospodářství je vidět i manželka Františka Mikoláše. „Ta nám tady všem vaří.“

V prestižní soutěži Vodafone – Firma roku 2014, která patří svým všeoborovým a regionálním zásahem k největším podnikatelským kláním vzemi, obdržel ocenění Živnostník roku Středočeského kraje.

„Moc mne to dojalo. Je to ocenění nás všech tady. Za to, co děláme pro české potraviny. Lidé konečně oceňují kvalitu. Poznali, jak kvalitní je mléko z našich dojnic, které pobývají celoročně na pastvinách.“ 

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...