25. srpna 2015 6:00 Lidovky.cz > Byznys > Moje peníze

Dědit po příbuzných v Evropě je snazší. Závěť se řeší jen v jedné zemi

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ilustrační foto. | foto: Shutterstock

PRAHA Všichni Češi, kteří budou dědit majetek pro příbuzných žijících dlouhodobě v zahraničí, se konečně dočkali velké změny. Minulý týden se totiž v celé Evropské unii s výjimkou tří států změnila pravidla pro mezinárodní dědické právo.

Dědické řízení „přes hranice“, které se v EU týká asi 450 tisíc rodin ročně, se výrazně zjednoduší, protože se bude odehrávat pouze v jednom státě. Nikoliv, jako se to často stávalo doposud, ve dvou či více zemích současně.

Zásadní novinkou je ale i možnost zvolit místo dědického řízení v závěti. Jestliže bude například Čech žít dlouhodobě ve Francii, může v testamentu přímo určit, zda pozůstalí získají jeho majetek na základě francouzského či českého práva.

ČTĚTE TAKÉ:

„Toto opatření zajistí více klidu a právní jistoty zhruba pro 450 tisíc evropských rodin, které každoročně řeší případy takzvaného přeshraničního dědictví,“ řekla v Bruselu eurokomisařka pro spravedlnost Věra Jourová. Dědické řízení přes hranice by mělo být podle ní nejen rychlejší, ale také levnější než doposud.

Co se vlastně mění? Někteří právníci dlouhodobě kritizovali právě komplikovanost dědického procesu, pokud pozůstalí žili v jednom státě a jejich zemřelý příbuzný v jiném. Jestliže se například Čech odstěhoval do Rakouska a měl majetek tam i v Česku, dědictví komplikovaně řešily jak zdejší, tak rakouské soudy. Což údajně mnohdy vyvolávalo právní chaos a nedorozumění.

Na základě nového nařízení EU zahájí a dokončí dědické řízení automaticky soud v tom státě, kde měl zemřelý takzvaný obvyklý pobyt. Tento termín nezahrnuje například dlouhodobou dovolenou nebo služební cestu.

Obvyklým se rozumí takový pobyt v zahraničí, při němž už člověk zpřetrhá vazby s domovskou zemí, přenese své záležitosti do jiného státu, založí si v něm bankovní konto, platí tam pojištění. Pokud v zemi obvyklého pobytu také zemře, dědické řízení automaticky přebírá soud tohoto státu. A to i v případě, že jde o majetek ve více zemích.

„Tato zásada však platí pouze tehdy, když člověk vysloveně neuvede v závěti, že si přeje, aby dědické řízení probíhalo v jiné zemi,“ řekl LN profesor Alexander Bělohlávek, jeden z nejuznávanějších českých expertů na mezinárodní právo.

Jestliže si Čech, žijící dlouhodobě v jiném státě Evropské unie, bude přát, aby řízení o dědictví řešily české soudy a zanese tento požadavek do testamentu, bude mu na základě evropské legislativy vyhověno.

Nejen pozitiva

Tato nová možnost je přitom z hlediska dědictví poměrně zásadní. Každá země EU se totiž řídí trochu jiným dědickým právem, včetně třeba práva takzvaných nepovinných dědiců nebo možnosti vydědění.

Například německá organizace Fórum pro dědické právo radí Němcům, kteří dlouhodobě žijí v zahraničí, aby si po zavedení nového evropského nařízení důkladně prostudovali, jaká práva a povinnosti budou mít jejich dědici. Třeba v Německu dědí majetek pozůstalé děti s manželkou zemřelého společně, ve Švédsku často jen manželka sama, francouzské právo pamatuje nejdříve na děti.

„Pokud má už někdo napsanou závěť, měl by důkladně prověřit její právní důsledky. Případně si v ní vymínit, aby dědictví bylo řešeno podle německého práva,“ řekl Anton Steiner, prezident fóra. Celkově ale hodnotí evropské nařízení jako pozitivní krok, který přeshraniční dědické řízení značně zjednoduší.

Profesor Bělohlávek se ale obává, že změna v mezinárodním dědickém právu může přinést i řadu dědických a soudních sporů, ne tedy jen samá pozitiva. Jde totiž především o komplikované určení obvyklého pobytu zemřelého, které může část dědiců snadno napadnout. „A to třeba ve snaze přenést dědické řízení jinam a znevýhodnit jiné dědice,“ uvedl profesor Bělohlávek.

Nové nařízení platí od 17. srpna takřka v celé Unii s výjimkou Velké Británie, Irska a Dánska. Tyto země si vyjednaly výjimku.

  • 1Diskuse




Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!